Zatímco většina výstav propojujících autora s určitým místem bývá pojata veskrze kladně, tedy snaží se vyzdvihnout, jak daná oblast přirostla umělci k srdci a jak se nesmazatelně zapsala do jeho díla, v Galerii Smečky se sympaticky rozhodli jít jinou cestou. Ve středu zde zahájili expozici děl Josefa Váchala, jejíž ústředním tématem je Praha, kterou ovšem východočeský svéráz bytostně nesnášel.

Jen málokterý český výtvarník byl nadán tak složitou letorou jako právě Josef Váchal. V jeho případě lze snad dokonce mluvit o tom, že měl více jak dvě naprosto odlišné tváře. Na jedné straně šlo totiž o tichého pracovitého člověka zajímajícího se o duchovní věci, o jsoucno, esoteriku, posmrtný život apod., na druhé straně měl ale Váchal právem nálepku neústupného zatvrzelce neschopného jakýchkoli kompromisů. Tou nejméně přívětivou byla ale jeho třetí tvář. Malíř ji sice neukazoval moc často, ale občas přeci. Měla podobu hašteřivého, popudlivého čertíka, ne nepodobného těm, které tak s oblibou maloval. Není proto divu, že s lidmi během života Váchal moc nevycházel a řadou z nich byl v lepším případě považován za morouse, v horším za podivína a blázna. „Váchal se nesvazoval konvencemi v životě ani ve výtvarném projevu,“ shrnula to před časem kurátorka Marie Rakušanová, s jejímž hodnocením lze více než souhlasit.

Také k našemu hlavnímu městu měl Váchal dosti ambivalentní vztah. Na rozdíl od většiny umělců mu Praha nikdy nepřirostla k srdci. Snad to bylo její kosmopolitností, přílišným lidských hemžením, které nešlo dohromady s jeho samotářským naturelem a hloubavou přemýšlivou povahou. „Za broušení dlát nestojíš, bych rytinou tě slavil, město, v zdech jehož nuceným jsem hostem! Ať v čelo věnec jiný grafik dá ti… Praho,“ napíše kupříkladu v prologu své knihy Mor v Korčule z roku 1927. Přesto zde ale Váchal prožije velkou část svého života a vytvoří řadu svých stěžejních děl. Do Prahy přišel budoucí malíř roku 1898 z Písku, kde až do svých čtrnácti let žil u prarodičů. Ubytován byl u své matky v dnešní Francouzské ulici 100 na rozhraní Královských Vinohrad a Vršovic. V našem budoucím hlavním městě navštěvoval nejen své příbuzné, včetně Mikuláše Alše, ale našel si zde i řadu přátel a potkal v jeho ulicích své dvě přítelkyně.

Třebaže dílo Josefa Váchala stálo za autorova života spíše v ústraní, v posledních letech je tomu přesně naopak. S výstavami jeho prací se po přelomu tisíciletí doslova roztrhnul pytel. Loni si kupříkladu bylo možné jeho obrazy, kresby a lepty prohlédnout v rámci retrospektivy pořádané Galerií hlavního města a později i na výstavě v Městské galerii v Litomyšli, letos už Pražané mohou zhlédnout druhou větší přehlídku jeho grafických děl. Ta první se na jaře konala v Galerii Moderna. Oproti hutné přehlídce v Galerii hlavního města, jež ukazovala Váchala jako okultistu posedlého mystikou, byla zaměřena na Váchalovy cykly věnované problematice smrti a umírání. Tematický triptych letos pomyslně uzavírá Galerie Smečky, která z mozaiky autorova díla vyndala další dílek, který se snaží divákům ze všech stran přiblížit. Je jím Váchalova pražská tvorba. Ta sice čítá velké množství děl, naše hlavní město v nich však figuruje jenom sporadicky. Najít ho můžeme jen na pár obrazech a grafikách. Žádná slavná panoramata, jako je kupříkladu to hradčanské, ovšem nikdy nenamaloval. Když už se totiž Váchal rozhodl zvěčnit nějaký kousek Prahy, šlo většinou o její periferii. K té jediné měl totiž alespoň trochu vřelejší vztah. Se svými psy rád navštěvoval tehdy ještě nezastavěný vrch Bohdalec, odkud byl dobrý výhled do okolí a kde malíř našel inspiraci pro svůj cyklus dřevorytů Sen o zemi.

Slavné pražské domy, ulice a zákoutí přesto ale na výstavě najdeme. Kurátorka výstavy Hana Klínková se totiž do ní rozhodla zařadit také kresby a malby Váchalovy životní družky Anny Mackové, která s umělcem navázala milostný poměr po smrti jeho předčasně zesnulé ženy Máši Pešulové. O tom, jak tehdy naše hlavní město vypadalo, si návštěvníci mohou v galerii udělat lepší představu i díky velkému množství doprovodných snímků. Jejich středobodem je ovšem vždy Váchal a jeho přátelé, příbuzní, nebo milenky. Rodák z Milavče svoji přítelkyni několikrát zvěčnil ve svých obrazech a grafikách, z nichž několik je v rámci expozice ke zhlédnutí. Kromě Prahy je totiž část přehlídky, která bude v Galerii Smečky k vidění až do 10. října, věnována portrétům. Návštěvníci se díky nim mohou vizuálně seznámit prakticky se všemi význačnějšími osobami Váchalova života. Jsou zde práce zachycující jeho otce a matku, grafika, na níž je Mikoláš Aleš, pro nějž Váchal udělal dekorace pro jeho loutky, dřevoryty jeho ženy Máši i Anny Mackové. Spodní část výstavy je pak věnována méně známému výseku z autorovy tvorby, a sice dílům se zvířecími motivy. Váchal psy a kočky miloval. Měl velkého chundelatého leonbergera jménem Tarzan, menšího psíka Špuka a angorskou kočku Doxu. Není proto divu, že je zachytil i na několika svých pracích.

Hodnocení:

Přehlídek věnovaných dílu Josefa Váchala vzniklo v poslední letech velké množství. Ta v Galerii Smečky určitě patří k něm nejlepším. I když se počet vystavených děl pohybuje okolo osmi desítek, stále můžeme hovořit o tom, že má v podstatě komorní charakter. Na rozdíl od monumentální expozice, která před dvěma lety proběhla v Galerii hlavního města, se snaží jít více pod povrch a vystihnout některé zásadní momenty z díla toho českého solitéra, což lze jen a jen ocenit.

Výstava potrvá od 2. 9. 2015 do 10. 10. 2015

Kde:
Galerie Smečky
Ve Smečkách 24, 110 00 Praha 1

Otevřeno:
úterý až sobota od 11:00 – 18:30

Vstupné:
Plné: 50,-Kč

82%

Pavel BestA