Galerie Vltavín se snaží rozdmýchat Márquezománii

Přesně rok od chvíle, kdy svět opustil proslulý spisovatel a jeden ze zakladatelů magického realismu, Gabriel García Márquez, uspořádala nevelká pražská Galerie Vltavín k uctění jeho památky ve svých výstavních prostorách expozici obrazů a ilustrací k jeho slavným knihám, jimiž se to hemžilo nevšedními hrdiny, fantaskními příběhy, a kde nebylo nic nemožné.

Autorem silně expresivních děl, na nichž defilují zástupy tvarově zdeformovaných márquezovských postav je malíř, sochař, hlavně však ilustrátor Boris Jirků. Zlínský rodák se obrazovému doprovodu knih kolumbijského romanopisce věnuje dlouhodobě. „Od dětství jsem byl knihomol, který přestávky mezi četbou vyplňoval školní docházkou, sportem a malováním… Mými oblíbenci byli a jsou Bulgakov, Charms, Márquez,“ nechal se před pár dny slyšet Boris Jirků v rozhovoru pro Literární noviny. S románovou tvorbou posledně zmiňovaného literáta se malíř poprvé setkal v roce 1978. Stalo se tak ve čtvrtém ročníku Akademie výtvarných umění v Praze, kdy na koleji U Lužického semináře na poličce svého kamaráda objevil ležet knihu Podzim patriarchy. Román si samozřejmě přečetl a podle vlastních slov „mu změnit život.“ Když si pak volil téma diplomové práce, vybral si právě jeho výtvarné ztvárnění. To následně zaujalo i nakladatelství Odeon, díky němuž se Jirků v roce 1984 dostal k ilustrování Márquezovy Kroniky ohlášené smrti. Za svůj debut si přitom vysloužil hlavní cenu za Nejkrásnější knihu roku pro autora do 35 let.

 
Ačkoli Galerie Vltavín není nikterak rozsáhlá, tvoří ji tři místnosti v přízemí a jeden čtvercový prostor v podzemí, návštěvníci si v ní v rámci expozice nazvané Márquezománie mohou prohlédnout bezmála sto děl. Většinou jde ale o drobné ilustrace. Velkoformátových pláten je na výstavě, která potrvá až do 7. května, k vidění jen poskrovnu. Hlavní pozornost je ve Vltavínu věnována ilustracím k Podzimu patriarchy. Zájemci si zde mohou prohlédnout všechny čtyři série, které Boris Jirků ke slavné knize z roku 1975 doposud vytvořil. Ze zaběhnutého barevného schématu výrazněji vybočuje jen první řada, která je černobílá. Postavy jsou v ní redukovány na tenké linie, jež mohutní v obličejové části, kde je autor vrství na sebe, díky čemu působí figury velmi znepokojujícím dojmem. Pro ostatní ilustrace a obrazy platí víceméně to, co o celé Jirkově tvorbě kdysi prohlásil publicista Jan Vitvar. „Jeho vytřeštěné postavy cení zuby, vyplazují jazyky, dlouhatánskými údy se tlačí na okraj obrazů. Jako bychom v deliriu sledovali tanec opocených, chroptících bytostí. Jirků však nikde nejde tak daleko, aby nás tyto vize znechutily, nebo aby nám ukázaly cosi víc než jen svůj efektní povrch.“

Šedesátiletý umělec, který si výstavu nadělil tak trochu i ke svému kulatému jubileu, patří k nejkontroverznějším postavám současné české výtvarné scény. Jako první od revoluce byl kupříkladu v roce 2006 odvolán prezidentem republiky z postu rektora Vysoké školy umělecko-průmyslové v Praze. Kurátor a výtvarný kritik Pavel Liška později na adresu Borise Jirků poznamenal, že jeho tvorba dosahuje úrovně nanejvýš třetí oblastní ligy. K ilustracím Márquezových slavných příběhů se zlínský rodák vrátil v roce 2003, kdy navštívil Brazílii, a kde, jak sám tvrdí, v městečku Lidice, v němž byl krátce předtím dopaden mafiánský boss Escóbar, při toulkách džunglí objevil sešitek podivuhodných maleb. „Pravděpodobně to byly kresby předobrazu jednoho z hrdinů z Podzimu patriarchy Gabriela Garcíi Márqueze. Inspirován těmito zachráněnými kresbami jsem vytvořil nový cyklus dvoustranných ilustrací pro Podzim patriarchy. Tato kniha je připravena do tisku,“ uvedl Jirků při příležitosti zahájení výstavy. V dohledné době se tak zřejmě dočkáme zbrusu nového vydání jedné z nejslavnější Márquezových knih, jež bude doplněná o bujaře barevné a do jisté míry i groteskní ilustrace Borise Jirků.

Pavel BestA