Gallery Cyrany

Být dobrým sběratelem, to je umění

Na severním úpatí Železných hor leží obec s názvem Heřmanův Městec, kde sídlí jedna neprávem opomíjená galerie – Gallery Cyrany.

V jejích prostorách se nachází velmi výjimečná sbírka výtvarného umění, kterou v průběhu zhruba padesáti let nashromáždili manželé Ema a Josef Horákovi.

Gallery Cyrany svůj název získala podle dávného šlechtického rodu. Přestože tento rod není příliš známý, první doložené zprávy o něm pocházejí již z 6. století a manželé Horákovi jsou jeho potomky. Mimo to jsou také velkými milovníky umění. Podařilo se jim sesbírat celkem 327 děl,  o která se před sedmi lety rozhodli podělit s veřejností. Po hledání vhodného místa, mohla být dne 13. dubna 2002 otevřena galerie v prostorách nově zrekonstruované budovy bývalé židovské školy s přilehlou synagogou v Heřmanově Městci. Vznikla tak rozsáhlá expozice, rozložená do tří pater, čítajících vždy několik místností. Až se člověku nechce věřit, že se takové množství uměleckých děl vešlo do jediného bytu činžovního domu.

Sbírka manželů Horákových vznikala s jednotnou koncepcí, vyjádřenou v podtitulu výstavy: „Východočeští malíři a sochaři 20. století“. Všechny zastoupené umělce tedy spojuje nějaká vazba k východním Čechám. Nemuseli z těchto míst nutně pocházet, někteří se tam přistěhovali v pozdějším věku, jiní přijížděli za místní přírodou. To by mohlo vzbuzovat dojem, že se jedná o galerii pouze lokálního významu, taková domněnka je ale mylná. Význam celé sbírky regionální charakter bezesporu přesahuje, jsou v ní zařazena tak zvučná jména, jako jsou: J. Čapek, O. Guttfreund, J. Kolář, F. Kupka, J. Zrzavý, J. Šíma, J. Štýrský, J. Váchal, a další.

Josef Horák získal svůj první obraz, když mu bylo dvacet tři let, pak už ho tato vášeň provázela celý život. Jak sám vypráví, tak to často bylo na úkor osobního pohodlí, když neměli se ženou peníze na jídlo. Je tedy obdivuhodné, že se mu i bez výraznějších finančních prostředků podařilo uspořádat tak vzácnou sbírku, která by dnes dosahovala ohromných hodnot. Jednotlivá díla vyhledával v nejrůznějších antikvariátech, narážel na ně na stěnách hotelů, nebo je získával přímo od jejich autorů. „Důležité je, získat si důvěru kumštýřů. Musíte jim dokázat, že to, co od nich získáte, neprodáte dál. Ale vybudovat si s nimi vzájemný vztah většinou trvá velmi dlouho.“ říká Josef Horák, který má ke každému kousku ve sbírce poutavou historku. Se dvěma obrazy od malíře Zbyška Siona například cestoval vagonem poštovního vlaku, který nesměl stavět na nádraží. Zastavil mu proto až v prázdné krajině, odkud se Josef Horák musel brodit hlubokým sněhem stále s vzácnými plátny v náručí.

V aukčních síních po celém světě v posledních letech padají rekordní částky za vydražená díla. Mnozí podnikatelé totiž ukládají své jmění do výtvarného umění. Většinou se ale soustředí pouze na významná jména a nezajímají se o kvalitu nebo hodnotu konkrétního obrazu. Josef Horák je pravým opakem. Často ho z celé umělcovi tvorby zaujal jeden obraz natolik, že se odmítl spokojit s jakýmkoliv jiným. Nechal se vést vlastní intuicí. Sám k tomu dodává: „Sběratel musí mít cit. Když přijde do ateliéru, tak pozná ten nejlepší kousek. To se nedá naučit.“ Vzápětí dodává: „A také musí mít velké štěstí.“ Možná, že si daná umělecká díla nevybíral Josef Horák, ale že si ona vybírala jeho.

Monika Ticháčková