Green Day

21 st Century Breakdown

Při vyslovení slov Green Day se mohou blaženě zasnít narkomani, protože se podle jejich slangu jedná o den strávený kouřením marihuany, ale mnohem více jedinců při vyslovení těchto dvou slov vzpomene kalifornskou pop-punkovou kapelu.

Už před více než deseti lety začali Green Day společně třeba s The Offspring okupovat hlavní vysílací časy velkých hudebních stanic a nastartovali tak zájem o tvz. neopunk. Vrcholem pro obě kapely pak byl rok 1994, ve kterém Green Day vydali desku Dookie a The Offspring album Smash. Obě kapely se předháněly v prodejních číslech a jejich klipy rotovaly na hudebních stanicích. Všechno ale není pouze růžové a nic netrvá věčně. Zatímco o The Offspring byli i nadále poměrně populární, tak Green Day se pomalu začali vytrácet a uvolňovali místo čerstvé krvi v podobě kapel Blink 182 a Sum 41, jejichž úspěch byl z velké míry zajištěn hlavně sázkou na dementní image.

Ve chvíli, kdy už to vypadalo, že Green Day zmizí v propadlišti dějin, vyrukovala kapela s extrémně úspěšným koncepčním albem American Idiot. Z alba se postupně vylouplo několik velkých hitů a Green Day byli opět vzorem pro mladší kapely (vzpomeňte rozpačitý pokus o rockovou operu po vzoru American Idiot v podání My Chemical Romance na albu Welcome to the Black Parade). Po pětileté pauze, vyplněné zbytečnou živou nahrávkou Bullet In A Bible, letos vychází nové, koncepční album 21st Century Breakdown.

Příběh celého alba se točí okolo dvou zamilovaných lidí žijících v dnešních Spojených státech, takže jde opět o symbolistickou hru jinotajů, a jejich příběh je rozdělen do tří dějství. Nejen díky tomuto faktu, ale také kvůli struktuře skladeb lze vypozorovat z nového alba snahu o co největší epičnost (příkladem budiž hojné využití orchestrace v aranžích). Oproti American Idiot je 21st Century Breakdown rozvážnější, což je možná dáno snahou vytrhnout z konceptu co nejvíc budoucích rádiových hitů, ale jinak jsou si obě alba hodně podobná. Naštěstí Green Day ve většině případů nezní v pomalých skladbách podbízivě a stárnou s grácií.

Problémem 21st Century Breakdown je podle mě hlavně neúměrná stopáž. Zde se neubráním lehkému srovnání, a to s poslední deskou funk-rockových Red Hot Chili Peppers, Stadium Arcadium. Poslední nahrávky RHCP obsahují mnoho střednětempých a pomalých skladeb, ale přesto mě například na ploše dvou alb kompletu Stadium Arcadium nedokázali nudit, zatímco při poslechu nového alba Green Day jsem si občas zazíval, což určitě nebylo způsobeno mým permanentním nevyspáním. Jako zápor pak můžete považovat i podobnost posledních dvou desek a fakt, že album zní přesně podle očekávání.

Žádné velké překvapení se nekoná. Green Day prezentují na desce 21st Century Breakdown stejnou formuli jako na předcházejícím albu, ale přestože je nová deska formálně dotaženější, tak podle mě není lepší než American Idiot. V mých očích je tak 21st Century Breakdown další z řady letošních alb hudebních veličin, které jsou bezesporu kvalitní, ale z historického hlediska méně významná.

Rok vydání:
2009

Vydavatelství:
Reprise

Seznam písní:
Song of the Century
21st Century Breakdown
Know Your Enemy
Viva La Gloria!
Before The Lobotomy
Christian’s Inferno
Last Night On Earth
East Jesus Nowhere
Peacemaker
Last of the American Girls
Murder City
?Viva La Gloria? (Little Girl)
Restless Heart Syndrome
Horseshoes and Handgrenades
The Static Age
21 Guns
American Eulogy
See the Light

60%

-jt-