Podstatná část nově vycházejícího románu Güntera Grasse, který spatřil světlo světa poprvé v roce 1969, se odehrává na tom nejneoblíbenějším místě, jaké si snad lze představit, tedy v zubní ordinaci.

Pokud jde o formální stránku svých textů, dokázal být Günter Grass vždy až neskutečně nápaditý. Zatímco ve svém zřejmě nejslavnějším románu Plechový bubínek dovedně přechází mezi er a ich-formou, v přednedávnem vydané knize Příběhy z temné komory zase briskně využívá formy rozhovoru. Tentokrát přední německý spisovatel narozený v polském Gdaňsku před čtenáře předkládá ještě těžší úkol, poradit si se spletitým dějem, který je vyprávěn jazykem podobným lidskému myšlení. Jednotlivé věty na sebe proto ne vždy úplně navazují. Přeskakují z jedné události na jinou; z jedné doby do úplně jiné.

O degudentové můstky, zubní náhrady a špatný skus jde však až v druhém plánu. Děj románu se odehrává převážně v roce 1967, kdy se studijní rada Starusch snaží přesvědčit svého žáka Scherbauma, aby upustil od nápadu upálit v centru Berlína na protest proti zvěrstvům, která se dějí ve Vietnamu svého jezevčíka. S problémem a nejen s ním se svěří svému zubaři, ke kterému dochází a který mu postupně spravuje chrup. Zároveň se pak před čtenářem odvíjí příběh samotného Starusche, jenž vzpomíná na poválečná léta a na svoji snoubenku, která je dcerou významného německého maršála, jehož předobrazem se pro Güntera Grasse stal nechvalně proslulý velitel Ferdinand Schörner. Román tak mapuje nejen přelomová 60. léta, ale v podstatě celé poválečné období a problémy, jimiž si Německo tehdy prošlo; zejména pak naráží na těžko pochopitelné nepotrestání válečných zločinců a nacistů.

Název knihy odkazuje nejen k lékařství, ale můžeme ho v širším slova smyslu chápat jako symbol; symbol celkového otupění, anestezie, lokálního umrtvení západní konzumní společnosti, proti němuž se snaží mladý gymnazista bojovat. Přestože studijní rada Starusch s Scherbaumem a jeho názory v zásadě souhlasí, prostředky, jimiž chce mladík společnost na vietnamský problém upozornit, naopak zásadně odmítá a snaží se ho od činu odradit. Grassovi se v románu daří působivě vykreslit atmosféru, jaká v západním Německu v druhé polovině šedesátých let převládala. Navíc předznamenává dění následující, tedy výbuch radikálního studentského hnutí a teroristické činy páchané členy Frakce Rudé armády.

Hodnocení:

Náročná kniha pro náročného čtenáře, které však cosi těžko postřehnutelného chybí, aby se mohla zařadit mezi ty největší literární skvosty. Snad je to námětem, který nám s odstupem let není už tak blízký, snad roztříštěností samotného textu. Svoji nespornou kvalitu však kniha bezesporu má.

Vydavatelství:
Atlantis

Rok:
2012

Překlad:
Jiří Stromšík

82%

Pavel BestA