Günter Grass se v poslední knize věnuje smrti a politice

Právě dnes, tedy čtyři a půl měsíce od smrti slavného spisovatele Güntera Grasse, vychází v Německu poslední kniha, kterou autor stihnul za života napsat. Jmenuje se Vonne Endlichkait, česky tedy O konečnosti obsahující mimo jiné i básně, jež svého času vyvolaly značné kontroverze.

Za vznikem knihy stojí německé nakladatelství Steidl Verlag, s nímž Grass dlouhodobě spolupracoval. Ve své podstatě jde o sbírku složenou z krátkých povídek, zamyšlení, esejů, próz a básní. Valná většina z nich je věnována politice a současným společenským problémům. V knize čítající 176 stran je tak možné najít texty zabývající se krizí v Řecku a Sýrii, nesnášenlivostí k imigrantům, či počiny Angely Merkelové. Jak už sám název sbírky napovídá, naštěstí nejde jen o politiku. Dalším ze stěžejních témat knihy je stárnutí, ubývání sil a smrt. Nebyl by to ovšem Grass, kdy i tuto neradostnou látku neprošpikoval svým specifickým humorem a decentními vtipy a šprýmy. „Günter Grass nám na závěr dal dojemné sbohem,“ nechal se slyšet nakladatel Gerhard Steidl, který knihu přirovnal k literárnímu experimentu.

 
Na svět přišel Günter Grass v roce 1927 v Gdaňsku, který byl tehdy svobodným městem, a v němž se to hemžilo lidmi nejrůznějších národností, etnik a vyznání. Za války pak roku 1942 nejprve narukoval do nacistického válečného námořnictva a o dva roky později vstoupil do waffen SS. Na sklonku války, 20. dubna roku 1945, byl raněn a následně zajat Američany. Rekonvalescenci se podrobil u nás v Mariánských lázních a po vyléčení se nějaký čas živil jako kameník. Poté vystudoval uměleckou akademii v Düsseldorfu, navštěvoval výtvarnou školu v Berlíně a začal se věnovat malbě, sochařství a později i grafice, k čemuž se opět vrátil na sklonku života. Jeho kresby a bronzové skulptury si bylo před několika lety možné prohlédnout dokonce v rámci výstavy ve Slezském muzeu ve Zhořelci na hranici mezi Polskem a Německem. O autorovy zdařilé ilustrace přitom nebudou ochuzeni ani čtenáři nově vycházející knihy. Každou báseň v ní totiž doprovází jedna Grassova kresba.

„Přestože se kniha sestává z mnoha drobných částí, postupně z nich vzniká silné vyprávění,“ myslí si její editor Dieter Stolz. Sbírka, jejíž název je napsaný ve východopruském dialektu, obsahuje řadu básní, které po své publikaci způsobily rozporuplné reakce. „Počítal jsem s prudkou odezvou, ale nepočítal jsem, že se proti mně vytáhne se zraňujícím a paušalizujícím obviněním z antisemitismu. V tom jsem zklamán,“ prohlásil tehdy slavný gdaňský rodák. V poémě Co je zapotřebí říci z roku 2012, která je součástí sbírky, se totiž obul do izraelského jaderného zbrojení, načež mu byl zakázán vstup do Izraele. Podobnou nevoli vzbudila téhož roku jeho další báseň Hrdina našich dnů. Třetí veršovanou skladbou, kterou na sebe výrazněji upozornil, byla Hanba Evropy, v níž se věnoval ekonomické krizi. V knize Grass kritizuje politiku Angely Merkelové, stále nenávistnější přijímání uprchlíků, otupělost západní společnosti a přetechnizovanost moderního světa. Stejně jako v jednom ze svých posledních rozhovorů brojí Grass v knize také proti sociálním sítím. „Když mi někdo řekne, že je členem na Facebooku, musím se ptát: Proč? Co je to za členství? Když někdo tvrdí, že má 500 kamarádů, tak ve skutečnosti nemá kamaráda žádného. To prostě nejde,“ nechal se spisovatel slyšet na sklonku roku 2013 pro magazín Cicero. Do angličtiny by měla být sbírka přeložená během roku 2016. U nás si na ni zřejmě budeme muset počkat o něco déle…

Jan Perniš