Gustav Meyrink

Mistr Leonhard

Charakteristickými rysy většiny Meyrinkových prací byly záhadnost přecházející často až v mystičnost, a s ní spojená ponurost. Ani jeden z těchto atributů nechybí v letos znovu vydané novele s názvem Mistr Leonhard.

Jako by nestačilo, že Meyrink o podivných věcech, lidech a jevech psal, ale podobně prazvláštní životní příběh nakonec i sám prožil. Když bylo vídeňskému rodákovi a začínajícími spisovateli 24 let, údajně se na Svátek nanebevzetí Panny Marie, rozhodnul spáchat sebevraždu. Přiložil si pistoli k spánku a chystal se zmáčknout spoušť. Právě v tu chvíli však kdosi zaškrábal na dveře a prostrčil škvírou pod nimi malou brožuru s názvem Posmrtný život. Notně poděšený Meyrink od sebevraždy nakonec upustil a záhy se vrhnul na studium okultismus.

Esoterismus se následně stal i jedním z nosných témat jeho nově vznikajících děl, z nichž největší proslulosti dosáhl román Golem, který Meyrinka katapultoval mezi tehdejší literární veličiny. O deset let později spatřila světlo světa i nedlouhá stostránková novela s názvem Mistr Leonhard, v níž vetchý stařec očekávající brzký příchod smrti převypravuje svůj životní příběh. Ten se z velké části odehrává na honosném panství, jemuž přísnou rukou vládne Leonhardova matka, která svou silnou povahou a neustálými příkazy dusí všechny okolo. Není proto příliš velkým překvapením, jaký konec pro ni Meyrink připraví. Leonhard je po letech tyranizování a věznění volný, tedy alespoň na první pohled. Bere si milovanou Sabinu, ale klid v její náruči nenajde.

Sám Meyrink si něčím podobným prošel, respektive kvůli své vyvolené Philomeně Berntové leccos vytrpěl. Do půvabné dívky byli totiž zamilovaní další dva nápadníci, kteří Meyrinka označili za bastarda, a když je spisovatel vyzval na souboj, udali ho na policii. Ještě téhož roku následovalo falešné nařčení z ovlivňování klientek banky, kterou Meyrink zdědil po otci. Údajně se tak mělo dít během spirituálních seancí. Policejní vyšetřování nic takového nepotvrdilo, banka však během řízení přišla o většinu zákazníků a zkrachovala. O tři roky později se znechucený Meyrink odstěhoval z Prahy a postupně vystřídal řadu německých, švýcarským a rakouských měst.

Také Leonhard se po smrti milované Sabiny, z níž se nakonec vyklube jeho sestra, vydává na dlouhou a strastiplnou pouť po světě. Nehledá na ní přitom jen sám sebe, ale také velmistra řádu templářů, který by z něj snad dokázal sejmout rodinnou kletbu. To se mu však nedaří. Aniž by to tušil, dostává se zase zpátky na začátek své cesty, tedy na rodné panství, kde se uzavírá pomyslný kruh příběhu. Závěrečné zacyklení charakteristické pro východní náboženství je o to pochopitelnější, že Meyrink v závěru života konvertoval k buddhismu.

Svižným jazykem napsaná novela, která se dobře čte a jen málokoho urazí. Za nánosem umně dávkovaného tajemna a mystična se však bohužel nachází jen krvavý šestákový příběh, který se nadto tváří jako hluboká filosofie. K té má však velmi daleko.

Vydavatelství:
Vyšehrad

Rok:
2012

Překlad:
Eva Pátková

61%

Pavel BestA