Album s poněkud krkolomným názvem ‚Allelujah! Don’t Bend! Ascend! kanadského seskupení Godspeed You! Black Emperor lze jen těžko zařadit do klasických hudebních škatulek. Vymyká se však z průměru i svojí kvalitou?

Vznik montrealské kapely Godspeed You! Black Emperor (dále GY!BE), kterou v minulosti tvořilo až patnáct členů, se datuje do roku 1994. Název si její zakladatelé vypůjčili ze stejnojmenného filmu japonského režiséra Mitsua Yanagimachiho, jenž vypráví o gangu mladých motorkářů. Poslední desku nahrála kapela před dlouhými jedenácti lety. O rok později pak její členové ohlásili přerušení vzájemné spolupráce. K životu se postrockový kolektiv probudil opět v roce 2010, kdy začal pracovat na současném albu ‚Allelujah! Don’t Bend! Ascend!, které je již čtvrté v pořadí a má tak podivný název, že ani jeho zkratka by psaní neusnadnila. Členové kapely očividně milují vykřičníky a absenci textů dohání délkou názvů.

Verzí alba je hned několik. My se spolu zaměříme na vinylovou, která má pouhé čtyři skladby, jejichž hrací čas však dosahuje necelé hodiny. Těch několik minut navíc oproti jiným verzím je velice znát, protože dotvářejí celistvost desky do podoby vpravdě nepřerušovaného proudu hudební řeky. Atmosféra kulminuje u nepříjemných ruchů nebo naopak naléhavostí opadá až k minimalisticky strohému drnkání na akustiku. Pokud někdo tvrdí, že jde o čistý post-rock, nemá pravdu. Deska se vymaňuje ze standardních škatulek. GY!BE ve velkém využívají drone, čili táhlý nepřerušovaný tón, často doplněný o souzvuk a disharmonické hrátky. Nástrojová pestrost je umocňována předáváním štafety o roli hlavního motivu, a tak ambientní a ruchové mezičasy oddělují hrací dobu. Vyprávění převezmou dudy od houslí, elektrická kytara od bicích nebo činelů a všelijakých lo-fi samplů.

Je velké umění rozvíjet hudební motiv. GY!BE se to daří střídáním důrazů na různé nástroje, lehkou obměnou rytmiky a dynamiky nebo barvou tónu a pečlivou prací s herním časem. Kompozici proměňují obdivuhodně plynule a přirozeně. Pro potřeby příběhové desky GY!BE potlačují standardní strukturu kompozice, což už je samo o sobě zárukou svěžího poslechu. Najednou není nutné, aby měla píseň tři minuty, sloku nemusí střídat refrén, refrén sloku a následující gradace uzavřít skladbu. Člověka až překvapí, jakým standardem se toto stalo a jak zbytečné je, se toho křečovitě držet.

Temná, uhrančivá a špinavá. To jsou slova, která nejlépe vystihují desku ‚Allelujah! Don’t Bend! Ascend!. Jestliže je dnes svébytnost a originalita tím nejvzácnějším zbožím, v podání GY!BE si ji můžete dopřát co uši ráčí. Lehce naťuknuté motivy zcela odlišných hudebních kultur si vedle ambientních ploch a industriálu uzurpují prostor natolik, že o čistém post-rocku nemůže být ani řeč. A to je dobře. Protože co je barvité, to je dobré.

Hodnocení:

Jsou desky, které by byl hřích ignorovat, nehledě na jejich žánrovou příslušnost. Bez debat mezi ně patří i ‚Allelujah! Don’t Bend! Ascend! Emotivní, tajemné, až hypnotické album, které vás chytne svojí dynamikou a barvitostí. Superlativy zde nemá cenu šetřit. Hodinová instrumentální kompozice je jednou z nejlepších, kterou nám uplynulý rok přinesl.

Rok vydání:
2012

Vydavatelství:
Constellation Records

89%

Jaromír Mára