Předchozí článek
Herbert Tobias
Publikováno 22 Úno 2010
14. 1. 2010 – 28. 3. 2010
Galerie Rudolfinum
Galerie Rudolfinum otevírá letošní výstavní sezónu černobíle laděnými snímky Herberta Tobiase, rebela, který se do širšího povědomí veřejnosti zapsal zejména v 50. a 60. letech svými sexuálně vyzývavými fotografiemi.
Tobias se narodil v roce 1924 v německé Desavě. K fotografování se dostal v devatenácti letech, když se jako voják působící na východní frontě rozhodl svým fotoaparátem zachytit syrovou realitu války. Bylo to právě v ruských zákopech, kde si mladý umělec poprvé uvědomil svoji odlišnou sexuální orientaci a kde navázal první homosexuální vztahy. Z řady snímků, které Tobias během druhé světové války v Rusku pořídil, jich na výstavě návštěvníci budou moci zhlédnout hned deset.
Přestože expozice rezignuje na klasické chronologické členění a snaží se práce spojovat do širších celků pouze podle jejich vnitřní estetické logiky, působí výstava homogenním dojmem. Je to především námětovou jednotou Tobiasových děl, v nichž hraje dominantní roli člověk. Ať již v podobě ženy pózující před troskami Berlína, či nahého provokativně vystavujícího se muže.
Po válce si Tobias splnil svůj dlouholetý sen a po šestiměsíčním docházení na dramatickou školu se vrhnul na dráhu divadelního herce. Tu však musel záhy opustit, když byl spolu se svým milencem Richardem odsouzen za trestný čin „homosexuality“ podle § 175 tehdejšího německého trestního zákona. Teprve v roce 1951, kdy s Richardem uprchnul do Paříže, se Tobias začal věnovat fotografování naplno. Následující období ohraničené lety 1951 až 1965 patřilo v kariéře německého umělce k nejúspěšnějším. Začal pracovat pro časopis Vogue a podařilo se mu pro fotomodeling objevit herečku Nico, která se později proslavila zejména jako zpěvačka skupiny Velvet Underground. Ani v Paříži však dlouho nevydržel. Po zátahu policie na homosexuály byl Tobias vyhoštěn zpátky do Německa.
Právě tato hektická etapa autorova života, respektive její umělecké výsledky, jsou jádrem současné expozice, která vznikla ve spolupráci s Berlinische Galerie. Celkovým počtem 150 vystavovaných snímků se pražská expozice navíc stala vůbec nejrozsáhlejší retrospektivou, která byla tomuto přednímu německému fotografovi 50. a 60. let věnována.
Tobiasovy snímky vypráví mnohokrát ztvárněný, přesto však stále působivý příběh poválečné generace, která ztratila nejen iluze, ale zejména samu sebe. Ať již se na fotografickém papíře objevuje ultralevicový terorista Andreas Baader, herec Klaus Kinski či ve své době slavná herečka Hildegarda Knefová, nebo jsou na snímcích zachyceni bezejmenní mladíci, vždy z nich v Tobiasově podání čiší jakýsi vnitřní smutek a melancholie. Byla to právě homosexualita, která v Herbertu Tobiasovi vyvolávala pocit osamění a odcizení, jež se následně pokoušel přenést i do svých děl.
Hodnocení:
Přestože polozapomenuté fotografické dílo Herberta Tobiase nesnese srovnání s jedinečnými snímky Man Raye, Brassaie, Henri Cartier-Bressona či jiných velikánů, tak si svoji pozornost bezesporu zaslouží. Přinejmenším jako bolestivá výpověď o určité době.
Výstava potrvá od 14. 1. 2010 do 28. 3. 2010
Kde:
Galerie Rudolfinum
Alšovo nábřeží 12, 110 01 Praha 1
Otevřeno:
úterý – středa, pátek – neděle: od 10 do 18 hodin
čtvrtek: od 10 do 20 hodin
Vstupné:
Dospělí: 120,- Kč
Studenti, senioři: 70,- Kč
74%
Pavel BestA
Smutně homosexuální výstava. (smích nebo pláč?)
Mě se jeho práce vcelku líbily. Je pravda, že jsem už viděl lepší (třeba od Bressona, jak píšete), ale myslím, že i tak autor patří k té širší fotografické špičce a proto bych výstavu hodnotil veskrze kladně.
Některé Tobiasovy fotografie se mi velice líbily, jiné – jak píšete – už byly poněkud slabší, řeklo by se průměrné, ale pro těch pár velekvalitních to jistě stojí za vidění.
Mě výstava mile překvapila. Přestože jsem Herberta Tobiase ani jeho práce neznala, tak se mi velmi líbily. Je v nich kousek dekadence.
Podle mě v nich právě té dekadence moc není…
A co třeba snímek s názvem Berlínská party skončila… (Berlín, 1961), nepřijde Vám, že je plná melancholické dekadence
Určitě je. Po hříchu je to ale jen jedna z mála, v níž lze něco podobného odhalit.
Mě přijde, že tvorba pana Tobiase je dosti nevyvážená. Některé práce jako např. již zmíněná Berlínská party skončila… jsou skvostné. Na druhou stranu řada dalších fotek je skutečně průměrná nebo lehce nadprůměrná. Tedy alespoň podle mě.