Regály českých knihkupectví přednedávnem obohatily Nížiny Herty Müllerové. Jde o debutní soubor povídek německé spisovatelky a nositelky Nobelovy ceny, který spatřil světlo světa v Německu roku 1984. Tehdy ovšem dílo vyšlo ve zkrácené verzi. Čeští čtenáři si ho nyní mohou vychutnat v nezkrácené podobě.

Zajímavá je kniha hned z několika důvodů. Kromě toho, že jde o prvotinu otvírající bohatou knižní produkci Herty Müllerové, pro niž už je typický sporý, ale působivě poetický jazyk, jímž se autorka v pozdější době mimo jiné proslaví, totiž ve sbírce nenajdete jedno běžné interpunkční znaménko – nejsou v ní jediné uvozovky označující přímou řeč. Zpočátku si na jejich absenci a z toho plynoucí trochu neobvyklý styl musí čtenář zvyknout, poté ale text plyne jako voda. Dlužno však dodat, že jako voda dosti studená a plná temně hlubokých míst. Dějištěm všech příběhů se silně autobiografickým základem je oblast Banátu, v době, kdy Rumunsku, pod nějž území spadá, vládli komunisté. Müllerová tento svébytný kraj velmi dobře zná, neboť se v něm v roce 1953 narodila.

Stalo se tak v Nitchidorfu v jedné ze zdejších německých rodin. Původ přitom neovlivnil jen autorčin osud, ale také její budoucí literární tvorbu, která je koloritem zdejšího kraje do značné míry inspirovaná. Problémy se přitom na rodinu začaly valit už po skončení 2. světové války. Tehdy byla Hertina matka deportována do sovětského pracovního tábora, odkud se vrátila až roku 1950. Autorčin život tak v sobě už od samého počátku nesl citové trhliny vzniklé vlivem politického režimu a nesvobody. V osmdesátých letech pak Müllerová, živící se tehdy jako překladatelka, odmítla spolupracovat s tajnou policií, načež byla vystavena teroru, který s manželem odmítala snášet. Společně opustili rodnou zemi a zakotvili v Německu, kde spisovatelka žije dodnes.

„Je to soubor velice zvláštní, protože se dá číst i jako jednolitý román,“ dodává další specifikum k právě vycházející sbírce jeho překladatelka Radka Denemarková. Symptomatické jsou pro něj syrově naturalistické výjevy z běžného vesnického života. Čtenář tak v knize narazí kupříkladu i na detailní popis porážení dobytka. V žádném případě se tedy nejedná o nějakou vesnickou idylu, či selanku. Jde o ryzí drama viděné očima dítěte. Podobně jako tomu bylo v německy mluvícím prostřední poprvé zřejmě v Dobrodružném Simpliciu Simplicissismu totiž povídky vycházejí z dětského pozorování a vnímání světa. To sebou přináší čiré popisy, přemýšlení prosté jakýchkoli předsudků a jednoduché analyzování dějů a jevů. Díky tomu na povrch mnohem lépe vyplývají věci, které by zřejmě zůstaly skryté. V daném případě přetvářka a hnus tlející pod povrchem místních mezilidských vztahů.

Situace, v nichž se dítě může jen stěží vyznat, jsou vykreslovány zcela bez příkras. Ovšem naprosto upřímně. Müllerová přitom neútočí jen na totalitní režim, ale i na morálku, pozlátko a absolutní mužskou nadřazenost typickou pro vesnici. To platí zejména pro první povídky. V těch následujících už před sebou máme dospívajícího člověka, který se vyrovnává se všemi slastmi a strastmi, které toto období přináší. To pak jako dospělé zakouší psychologický nátlak v zaměstnání, neboť má vlastní názor, který jde otevřeně proti ostatním „správným názorům“ vrcholící nekompromisním vyloučením. „Müllerová mapuje obdobnou atmosféru totalitních režimů východní Evropy, kde život stál na místě; tady pramení každodenní války a nesolidárnost a agresivita,“ myslí si Denemarková. V duchu rostoucí beznaděje se nese i poslední povídka Nížin. Ta ponejvíce připomíná monologický tok myšlenek, žalostný vzdech nad ubohostí života v panelákové džungli.

Hodnocení:

Autorce se v textu velmi precizně podařilo vžít do psychiky malého dítěte, které vnímá svět kolem sebe jako nebezpečné místo plné alkoholu, násilí na ženách, tvrdé práce a krve. Postupně poznává i jemné náznaky pletek mezi dospělými, zradu a nepoctivé jednání. Müllerová tyto nepříjemné aspekty života brilantně vměstnává do dětské logiky a na dřeň tak poodkrývá zlo, které se na vesnici skrývá.

Vydavatelství:
Mladá fronta

Rok:
2014

Překlad:
Radka Denemarková

77%

Magdaléna Baumannová