Hollenthon

Opus magnum

Spojení metalu nebo rocku se symfonickými prvky není v dnešní době nic objevného a například pojmem symfonický metal se dnes ohání každá druhá kapela, která využívá pseudosymfonické aranže, ale jen málo skupin si toto označení opravdu zaslouží. Rakouští Hollenthon určitě ano…

Hollenthon vznikli jako boční projekt kytaristy a zpěváka Martina Schrirence, kterého metalová obec zná především z působení v death/grindové úderce Pungent Stench. Momentálně to však vypadá, že Hollenthon se stanou Martinovou prioritou, protože Pungent Stench opět vyhlásili tvůrčí pauzu a na scéně po nich opět zůstává jen ,,štiplavý zápach“.

První deska Hollenthon vyšla roku 1999 a jmenovala se Domus Mundi. O tři roky později vyšlo album With vilest of worms to dwell, které si mě svého času dokonale podmanilo. Geniální fúze tvrdších metalových žánrů se symfonickými prvky, ethnem, folkem a soundtrackovou atmosférou na tomto albu mě stále uchvacuje a dodnes se jedná o jedno z mých nejoblíbenějších alb. Martin také ukázal světu, že není třeba najímat symfonické orchestry, aby celkový výsledek zněl velkolepě. Všechny symfonické party, které slyšíte na deskách Hollenton jsou totiž vysamplované z klasických hudebních děl nebo soundtracků. Je to tak trochu mravenčí práce všechno poslepovat, ale Martin tak činí velmi dobře a hlavně tyto aranže dokáže velmi dobře zapracovat do kostry písní.

Na následovníka alba WVOWTD se čekalo dlouhých sedm let a sám jsem přestával věřit, že pod hlavičkou Hollenthon ještě něco vyjde. O to více jsem byl překvapen, když jsem se dozvěděl, že kapela vydává nové, troufale pojmenované album Opus Magnum.

Fanoušci starších alb kapely se nemusí bát, protože jde stále o mix výše uvedených stylů. Death metal, doom metal nebo thrash metal je zde opět doplňován symfonickými party, ethnem (nebo world music, chcete-li) a folkem. Dostatečně si užijete jak hrdelního chropotu, tak čistého zpěvu a v roli hostující zpěvačky se opět objeví Martinova žena Elena. S trochou nadsázky lze říci, že potěšeni tímto albem můžou být kromě fanoušků metalu i otevření posluchači na ose od Carminy Burany (tu mimochodem Martin vysamploval do asi největšího hitu kapely To Kingdom Come, konkrétně pasáž Were diu werlt alle min), přes Zdeňka Lišku (Údolí včel, Markéta Lazarová nebo Spalovač mrtvol) po Dead Can Dance. Ozvěny posledně jmenovaného interpreta jsou nejvíce slyšitelné na začátku nejdelší písně Misterium Babel, který jako by vypadl z pera této kultovní australsko-irské dvojice.

A abych nezapomněl, tak musím pochválit i obal, který pokračuje v linii pohledných obalů z dílny Hollenthon a dokazuje, že i jednoduchý nápad je při citlivém zpracování okouzlující.

Konečný verdikt je tedy asi takový. Kapela v mých očích své Opus Magnum vydala již v roce 2001 a recenzované album je variací předchozí tvorby. Nové album rozhodně není špatné, ba naopak poměrně dost mě baví, ale slovo stagnace nelze z hlavy při poslechu této desky zcela odbourat. Na druhou stranu je třeba říci, že Opus Magnum je v rámci žánru nadstandartní a navíc sedm let očekávaný kousek. Takže pro tentokráte…

Rok vydání:

2008

Vydavatelství:

Napalm Records

Oficiálnístránky:

http://www.hollenthon.com/
http://www.myspace.com/hollenthonofficial

Sestava:

Martin Schirenc – zpěv, kytara, baskytara, klávesy
Martin Arzberger – kytara
Gregor „El Gore“ Marboe – basa, zpěv
Mike Gröger – bicí
+ hostující Elena Schirenc – zpěv

Seznam písní:

On the Wings of a Dove
To Fabled Lands
Son of Perdition
Ars Moriendi
Once We Were Kings
Of Splendid Worlds
Dying Embers
Misterium Babel

75%

-jt-