Hudba skupiny The Tap Tap ožije v loutkové inscenaci



Pražské seskupení The Tap Tap Orchestra chystá vlastní divadelní projekt, který bude mít za měsíc premiéru v Národním divadle a ve kterém se jeho členové navíc představí v rolích netradičních moderních loutkoherců.

Premiéra divadelní hry Nefňuka (aneb podivuhodná dobrodružství Kristla Špána na souši i na moři) se uskuteční 26. dubna v prostorách Nové scény Národního divadla. Hru napsanou podle francouzské předlohy připravuje orchestr Šimona Ornesta s divadelními umělci. Na představení se jako scénárista a režisér podílel Jiří Ornest, režie se ujal také Petr Maceček, zatímco hudbu složil Jaroslav Svoboda a scénu navrhl Petr Matásek.

Jedinečný projekt se zaměřením na moderní loutkové divadlo představuje pro členy souboru jedinečnou uměleckou výzvu, které se chopili již před pěti lety na podnět kapelníkovy inspirace knihou Jesus Betz od Freda Bernarda a Francoise Roca. Francouzská dvojice autorů popisuje příběh muže bez horních i dolních končetin, kterému se i přes tento závažný handicap naplní touha po spokojeném a naplněném životě. Představení je skupině handicapovaných šité na míru nejen zápletkou, ale i provedením, které je ve světovém měřítku unikátní. Pohyb dřevěných loutek budou totiž iniciovat čtyři elektrické vozíky, které budou klíčové také pro scénický pohyb. The Tap Tap Orchestra se zhostí nejen hudebního nastudování, některé členy čeká v Nefňukovi také první herecká zkušenost, jež s přihlédnutím k tématu “Nic se v životě nevzdává bez boje” zaručuje příběhu nefalšovanou autenticitu.

The Tap Tap Orchestra ztělesňuje osobité hudebně-rytmické těleso nejen svým zaměřením, ale i pestrým repertoárem. Jeho členové – tělesně postižení studenti a absolventi Jedličkova ústavu – dokazují, že handicap a hudební praxe se v životě rozcházet nemusejí. Šimon Ornest stojící od počátku v čele bandu vycházel při jeho založení z poznatku, že k porozumění hudbě dospíváme primárně skrze cítění rytmu, nikoli harmonie. Studenty proto předurčil k nejrůznějším bicím nástrojům, které doplňují saxofon, tuba, piáno či příčná flétna v podání nezávislých profesionálních hráčů. Za svou sedmnáctiletou kariéru vydala skupina tři studiová alba (Hopšidyridy, 2006; Párty na kolečkách, 2010; Moje volba, 2013) i záznamy ze dvou živých vystoupení ve Státní opeře (2010; 2011) a postupně si vybudovala renomé nejen u nás, ale i při koncertování v Londýně či Moskvě.

Přibližně dvacetičlenný soubor bubeníků i zpěváků je směsicí také mimořádně vzdělaných lidí, kteří přitom vykonávají vedlejší zaměstnání, studují na vysokých školách a rozhodně nepostrádají entusiasmus ani smysl pro humor. O posledním tématu přesvědčivě vypovídá výstava s názvem The Tap Tap načerno, která probíhá již třetím rokem v českých městech a portrétuje handicapované ve vztahu k černému humoru jako všeobecně nezbytnému prostředku pro životní nadhled. V jarních měsících bude postupně instalována v Opavě, Moravské Ostravě a Přívozu, Vodňanech a Hradci Králové.

Veronika Nováková