I. B. Singer

Metuzalémova smrt

Poslední soubor povídek, jež za svého života slavný židovský spisovatel a nositel Nobelovy ceny za literaturu I. B. Singer připravil, představuje mozaiku autorových oblíbených námětů, k nimž se po celý život vracel.

Nově publikovanými texty se jako červená nit vine zejména motiv lásky v nejrůznějších – mnohdy i velmi pokřivených – formách. Ve sbírce tak nalezneme příběhy pojednávající jak o nevšedních mileneckých trojúhelnících, o mužích, kteří mají slabost pouze pro vdané ženy, či se rádi převlékají do dívčích šatů, tak historky o věčné lidské nevěře a žárlivosti. Singer se v povídkách navíc často vrací k židovské tématice, k migraci polských Židů po světě, k holocaustu a lidským osudům, které navždy poznamenala druhá světová válka.

Není se ani čemu příliš divit. Singer se totiž narodil v roce 1902 v polském městečku Leocin nedaleko Varšavy do rodiny chasidského rabína. Jeho ranný život tak byl zákonitě judaismem doslova prosycen. Singer v sobě záhy objevil vlohy pro psaní, přesto však nebyl prvním spisovatelem v rodině. Jak jeho bratr Joshua, tak sestra Ester se také po určitý čas věnovali literatuře.

K zásadnímu zlomu v Singerově životě došlo v roce 1935, kdy se začínající umělec rozhodnul v důsledku rostoucího nacionalismu a antisemitismu v sousedním Německu opustit Evropu a usídlit se za oceánem. Tak nakonec i učinil, a to i přesto, že v Polsku musel zanechat svoji ženu Ráchel a syna Israela. Usadil se v New Yorku, kde se začal živit jako novinář v jidiš novinách The Forward. V roce 1938 se zde seznámil s Almou Wassermannovou, kterou si o dva roky později vzal za ženu.

Poslední Singerova sbírka připravená ke zveřejnění ještě za autorova života s příznačným názvem Metuzalémova smrt pojmenovaná podle záverečné povídky, která celý soubor uzavírá, obsahuje dvacet nedlouhých námětově podobných textů. Ty nás přenesou jak do Polska na začátku minulého století, tak do Spojených států, kde Singer prožil většinu svého dlouhého života. Povídky jsou nezřídka koncipované jako bezprostřední vyprávění osob, které autora vyhledaly, aby mu svěřily své životní osudy a on je zaznamenal.

Přestože ústředním motivem Singerových textů je stejně jako například u slavného Boccaccia láska, nepovedlo se židovskému autorovi narozdíl od renesančního génia vdechnout svým postavám a příběhům život. Povídky tak působí lehce odtažitě a hlavně velmi předvídatelně, což je asi největší slabinou celé sbírky. Čtenář totiž zpravidla již ze samotného názvu textu a z prvních odstavců vytuší pointu vyprávění a pak jen několik stránek marně čeká na to, než příběh dospěje k očekávanému konci. Chce se až postesknout: „Není to na nositele Nobelovy ceny přeci jen trochu málo…“

Přestože I. B. Singer za života patřil mezi uznávané spisovatele a obdivované vypravěče, jeho poslední sbírka textů se bohužel utápí v moři průměrnosti. To ovšem rozhodně neplatí o jeho předchozích prací. Takže není nic jednoduššího, než v knižním regálu sáhnout o kus vedle a vybral si od autora jinou knihu. Co však musíme vyzdvihnout je snaha nakladatelství Argo o vydání souborného Singerova díla. Děkujeme.

Vydavatelství:
Argo

Rok:
2009

Překlad:
Ladislav Šenkyřík

56%

Jan Perniš