Industriální stopy

14. 9. 2009 – 18. 10. 2009

Na několika místech České republiky právě probíhá 5. mezinárodní bienále Industriální stopy, které vyvrcholí odbornou konferencí věnovanou průmyslovým technologiím.

Hlavním cílem je ukázat návštěvníkům skrytou krásu industriální architektury a představit jim možnosti ochrany a využití technických památek v České republice.

Do této iniciativy se zapojilo Kladno, Liberec, Ostrava, Zlín, Žatec, Brno, Plzeň, Jablonec nad Nisou a Praha. Ve zmíněných městech si návštěvníci budou moci v rámci doprovodných programů prohlédnout autentické prostory rozmanitých industriálních budov. V Ekotechnickém muzeu v Praze Dejvicích je zároveň připraveno hned pět výtvarných „projektů“ najednou. Skutečně se jedná spíše o projekty, než o klasický formát výstav, na který jsme běžně zvyklí. Všechny části jsou totiž velice specifické a v průběhu konání celé akce se budou ještě dále vyvíjet.

Na každého samozřejmě zapůsobí tato expozice jinak, podle míry jeho zaangažovanosti do problematiky průmyslové architektury nebo podle výtvarného vkusu. Některé úseky se snaží návštěvníky seznámit hlavně s danou tématikou, takže jejich hodnota je spíše informativní než umělecká. V tomto případě se jedná o část nazvanou Industriální propojení – Kontakty a stopy, kterou tvoří řada panelů mapujících činnost institucí, organizací a nadšenců, kteří se podílí na zachování a využití industriálních prostor na území České republiky. Podobně osvětovou funkci plní další část s názvem Co jsme si zbořili, prezentující smutnou bilanci průmyslových staveb a areálů zničených za posledních deset let. V překvapivě rozsáhlém výčtu tak můžete poznávat i některé ze svého okolí a zamyslet se nad způsobem využití prostoru, který vznikl jejich odstraněním. Organizátoři se zde snaží dokázat, že tyto budovy mohly být zachovány a sloužit svému okolí mnohem lépe než stavby, které je nahradily.

Další dvě části Uhlí je naše moře a INDUSTRIALife představují tématicky zaměřené fotografie. Práce Karla Šmehila a Martina Přibila dokumentují prostředí a atmosféru uhelných dolů, originálně dokreslenou prostorem bývalé kotelny, ve které jsou snímky instalovány. Projekt INDUSTRIALlife se oproti tomu zaměřil na sociologický podtext. Sedm vybraných autorů mapuje životy lidí v postprůmyslových regionech. Zde vynikají především dva fotografové – M. Forecki a osvědčený J. Štreit.

Nejoriginálnější je poslední úsek Čistírna jako nástroj, který je výstupem z Letní dílny Čistírna 2009. Umělci, kteří se této dílny zúčastnili, tvořili přímo v prostorách Ekotechnického muzea (které sídlí v bývalé čističce odpadních vod) a nechali se plně inspirovat svým okolím. Převážná část jejich projevů však měla audiovizuální charakter, který se velmi špatně zachovává a zpětně prezentuje se stejnou působivostí. Přesto je výsledek zdařilý až hravý. Výjimečně s podzemním prostředím koresponduje například videozáznam pořízený podvodními kamerami promítaný na špinavou podlahu čističky. Z abstraktní vodní hladiny se tam občas vynoří lidská hlava s dýchacím přístrojem, která po chvíli opět mizí ve změti neurčitých vln a obrazců.

Přestože jsou jednotlivé výstavy velice různorodé a odlišné, vychází ze společného základu, na kterém staví celkový koncept expozice, a tím je prostor! Interiér Ekotechnického muzea je skutečně naprosto unikátní. Překrásná architektura a spletité chodby zděné červenými cihlami jsou doplněné pozůstatky mohutné kanalizační techniky. Místní atmosféra tak vytváří jednotnou základnu pro všechny instalace a podporuje hlavní myšlenku bienále – že industriální architektura je krásná. Otázkou zůstává, nakolik celý projekt zaujme někoho, kdo již bývalou čističku odpadních vod v Dejvicích zná a přijde se podívat pouze na jednotlivé výstavy.

Akce potrvá od 14. 9. 2009 do 18. 10. 2009

Více informací naleznete na www.industrialnistopy.cz

Monika Ticháčková