Tak jak běží čas, mění se lidé i jejich pohled na život. Čím dál více vázne komunikace a schopnost porozumění. Žijeme v zajetí konzumu a falešného ideálu krásy. O tom všem pojednává hra polské dramatičky Doroty Masłowské. Tragikomický příběh nazvaný Mezi náma dobrý vyprávějící o soužití tří generací žen, které sice tvoří rodinu, ale příliš si nerozumí, uvedlo nedávno Divadlo Komedie.

Ačkoli trojice hlavních představitelek obývá nevzhlednou, stísněnou garsonku, každá z nich žije tak trochu ve vlastním světě. Je to právě onen mikroprostor, kde člověk není ani na chvilku sám, kde má pořád někoho za zády, který odcizení a citovou propast v rodině ještě více prohlubuje. Hra Doroty Masłowské pojednává o mezigeneračních střetech, jež jsou ještě více podtrženy rozdílným naturelem a charakterovými vlastnostmi jednotlivých postav. Babička v podání Miluše Hradské je upoutaná na invalidním vozíku a žije už jen sentimentálními vzpomínkami na válku, matka, kterou hraje Barbara Lukešová se jako samoživitelka snaží za každou cenu rodinu finančně zajistit, je uštěpačná a večery tráví u televize dívajíc se na „pořady pro ženy“. Jejím jediným rozptýlením se den co den stává návštěva sousedky. A nakonec dcera, jíž ztvárňuje Hana Kusnjerová, žije jako typický pubescent v naivní představě, že dokáže změnit svět, neboť ona jediná je pokrokově smýšlející. Stydí se za svou zem, odmítá ji a tvrdí, že je Evropankou a do Polska se vlastně dostala jen jakousi nešťastnou náhodou.

Stereotypním a komplikovaným životem tří žen se prolínají vtipné scénky o malicherných trápeních populárních osobností, jejichž jediným smyslem života je žít a užívat si, ačkoli před očima televizních diváků nastavují odlišnou tvář. Inscenací se tak prolínají scény o herci (Jaromír Nosek), který společně s režisérem (Vilém Udatný) natáčí béčkový film, od něhož si však oba velmi slibují. V dámském pořadu je pak zpovídá afektovaná redaktorka, kterou hraje Kristýna Leichtová. Přestože jde o trochu podivnou a možná i lehce nadbytečnou vsuvku, po herecké stránce je provedena nadmíru zdařile. Exceluje v ní zejména Jaromír Nosek, který dovádí proměny mimických výrazů a přetvářku takřka k dokonalosti. Ačkoli má zmíněná scéna spíše ilustrační charakter, je to zároveň jeden z nejkomediálnějších momentů celé inscenace, což při představení dokládají a dokládat určitě budou výbuchy diváckého smíchu.

Za samostatnou zmínku stojí scénografické řešení, které je pojato na české poměry velmi odvážně a invenčně. Hlediště je totiž prostřednictvím vyvýšené ocelové konstrukce posunuto přímo k jevišti. Divák se tak dostává blíž k hercům a pokud se stejně jako já usadíte do první, nebo do druhé řady, pak se de facto ocitáte v centru dění a máte tak možnost zaregistrovat každé mrknutí oka, či detailně zpozorovat výraz obličeje každého z herců. To může být samozřejmě k neprospěchu samotných aktérů inscenace, nutno ale podotknout, že veškeré složky nonverbální komunikace od posturiky, přes gestiku, až po zapojení mimických svalů obličeje zvládají všichni herci s bravurou.

Krom zmíněného mezigeneračního střetu a přetvářky „vyšší (umělecké) vrstvy“ Masłowská ostře kritizuje i současnou společnost, která podléhá konzumu a stává se tak obětí reklamy a falešného ideálu krásy, kterému každý z nás byť neuvědoměle podléhá. Skvěle jsou pak tyto situace nastíněny díky Barbaře Lukešové, která v roli matky pročítá reklamní letáky, nakupuje v akcích a neváhá z popelnic vytáhnout rok starý časopis s vyluštěnou křížovkou, protože je zadarmo. Podobným příkladem je pak i její sousedka Božena, jíž zdařile ztvárňuje Jiří Racek, která je podle vlastního názoru tlustá jako prase a odmítá proto lézt lidem do jejich zorného úhlu, neb je to „jejich zorný úhel a mají plné právo pozvracet se z jiných důvodů.“ Štíhlý a vysoký Jiří Racek se ujal své role natolik věrohodně, že valná většina divaček v něm kus sebe samotné najde. V textu Doroty Masłowské se tak odráží nejen nelehká polská historie, ale i současné problémy naší společnosti. To vše má bohužel podobu spíše zlostného teenegerského výkřiku, než propracované divadelní hry. Škoda také trochu rozvláčného konce, v němž dochází k příliš dlouhému dialogu mezi babičkou a vnučkou, díky němuž k sobě obě ženy najdou společnou cestu.

---

Hodnocení:

Tragikomický příběh se na divadelních prknech nese ve svižném a vtipném tempu. V inscenaci se téměř neobjevují hluchá místa a o divácký smích, ale i prostor k zamyšlení není nouze. Úspěch inscenace Doroty Masłowské je však v pražské Komedii postaven především na bravurních hereckých výkonech. Samotný námět a text hry je místy značně rozporuplný. I tak je „Mezi náma dobrý“ solidní inscenací, kterou může divák bez výčitek svědomí zhlédnout. Ale upřímně, ruku na srdce, v Komedii jsou k vidění i mnohem kvalitnější kousky.

70%

Markéta Texlerová