INtroCITY

25. 11. 2008 – 9. 1. 2009

Nukleární rodina

Současnému českému umění se u nás v posledních letech dostává čím dál tím méně prostoru. Jednou z nemnoha výstav, která se to snaží alespoň částečně napravit, je expozice s názvem INtroCITY/Nukleární rodina.

Ta představuje práce jedenácti umělců střední a mladší generace. V útulných prostorách Topičova salonu se vedle sebe objeví díla šestice mužů a pětice žen. Není jistě zcela bez zajímavosti, že nejstaršímu vystavujícímu je již bezmála padesát let (Igor Korpaczewský) zatímco nejmladšímu teprve čtyřiadvacet (Jakub Janovský). Vzhledem k tomu, že většina vystavovaných prací vznikla po roce 2000, návštěvníci si tak kromě jiného budou moci odpovědět na otázku, jakým směrem se soudobé výtvarné umění v posledních letech ubírá.

Podtitul expozice Nukleární rodina je přejat ze slovníku sociologů, kteří tímto termínem označují nejužší část rodiny tvořenou pouze rodiči a dětmi. Dekódovat, co tímto označením chtěl kurátor výstavy Petr Vaňous říci, není jednoduché. Název výstavy může odkazovat k samotným umělcům, kteří ve výstavních prostorech ve dnech od 25. 11. 2008 do 9. 1. 2009 vytvořili jakousi umělou rodinu, jejíž jednotliví členové zastupují různé generace a pohledy na život. Nebo má název expozice spíše symbolizovat dnešní svět, který se rozpadl na atomární základy tvořené právě nukleární rodinou? Jestli očekáváte jednoznačnou odpověď, pak se jí alespoň od nás nedočkáte…

Jak se již v posledních letech stalo u podobných akcí zvykem, výstavu můžeme bez nadsázky označit za multimediální. V nevelkých výstavních prostorách sice jasně dominují obrazy, ale nechybějí ani sochy, kresby, fotografie ani tradiční videa.

Nejvýraznějšími díly, jež Vás zřejmě i nejvíce upoutají, jsou práce Jiřího Petrboka, které dle slov kurátora Petra Vaňouse ztvárňují domov jako novou bytovou kulturu se všemi opakovanými, udržovacími činnostmi, jdoucími ve svých stereotyp ad absurdum. Dalším pozoruhodným vystavovaným počinem je Totem Jakuba Janovského, jehož tvar připomíná bombu. Že by symbolem dnešní doby byla přeci jen jaderná hlavice? Ten, kdo má raději abstrakci a barvu, spíše ocení béžovohnědé obrazy Jaromíra Novotného, které rozřezávají prostor na základní geometrické útvary.

Aby bylo rovnoprávnosti mužů a žen učiněno za dost, zmiňme ještě gendrově laděné objekty Markéty Korečkové, mozaiku šestatřiceti lidských obličejů a tváří šelem Jany Farmanové, či ironicky vyznívající výšivku Dagmar Šubrtové.

V rámci výstavy, která potrvá až do 9. ledna, se dále představí Jonáš Czesaný, René Hábl, Marta Hošková-Hošťálková, Jana Kasalová a Igor Korpaczewský vystupující pod zkratkou KW.

Pokud patříte mezi ty, kteří mají rádi současné umění, najděte vhodnou chvilku a výstavu navštivte. Jak již bývá u podobných typů expozic obvyklé, ne vše, co uvidíte, Vás ale zaujme či osloví…

Výstava potrvá od 25. 11. 2008 – 9. 1. 2009

Kde:
Topičův salon
Národní 9, 1. patro
110 00, Praha 1

Otevřeno:
pondělí – pátek 10.00 – 17.00

Vstupné:
Zdarma

75%

Pavel Besta ml.