Předchozí článek
Ion Dissonance
Publikováno 01 Zář 2010
Cursed
Odpověď na otázku, jak by mohl znít soundtrack k probíhající nukleární válce. Dámy a pánové, Ion Dissonance!
Přestože často a rád poslouchám hudbu, která se pohybuje v nejzazších limitech extrému a brutality, tak na těchto stránkách se příliš často takto extrémní hudbě nevěnujeme. Letošní album Kanaďanů Ion Dissonance si však pár řádků zaslouží, jelikož je to výrazně nadprůměrné album a jedna z nejlepších hudebních kolekcí tohoto roku. Ostatně výjimečnost tohoto souboru dokumentuje i to, že poupravenou verzi předchozí věty lze použít na jakékoliv dosavadní album této quebecké kapely.
Pokud jsem zmínil Quebec, mnohým fanouškům tvrdších hudebních odnoží se jistě vybaví několik významných interpretů, kteří z této frankofonní kanadské provincie pocházejí. Namátkou například Voivod, Gorguts, Kataklysm, Cryptopsy, Martyr, Quo Vadis, Neuraxis… Pokud bychom hledali styčné body těchto kapel, jistě bychom došli k závěru, že všichni jmenovaní interpreti kladou mimo jiné velký důraz na technickou stránku své hudby (u Kataklysm spíše raná tvorba, poslední desky se nesou ve znamení nepříliš invenčního death metalu) a nejinak je tomu u Ion Dissonance. První deska tohoto souboru Breathing Is Irrelevant dělala čest jménu kapely, jelikož se jednalo o disonantní půlhodinovou hudební smršť postavenou na death metalových a grincoreových základech, která se rozrůstala do hardcoreových, mathcoreových nebo math metalových pater. Pokud se debutová deska jevila jako neproniknutelná a těžce uchopitelná, tak následující album Solace ukázalo, že lze zajít ještě dál. Neurotičtější, krkolomnější, naštvanější a nečitelnější, takové bylo Solace. V případě této desky z roku 2005 se jednalo o absolutní extrém a proto je celkem pochopitelné, že další album Minus the Heard nabídlo, krom prvního představení nového vokalisty, přehlednější kompozice nebo větší podíl pasáží ve středním tempu. Výsledkem byli trochu jiní, ovšem opět naprosto strhující Ion Dissonance. A novinka?
Určitě nejméně objevná. Ion Dissonance na Cursed zcela zřetelně rekapitulují mnohé fragmenty dosavadní tvorby a otáčejí se při tom za celou trojicí dosavadních alb. Ovšem těžko brát ono malé opakování jako negativum, jelikož výsledný slepenec je jednak na vysoké úrovni a také si je nutno uvědomit, že v konkurenci žánrově podobných kapel výrazně vyčnívá. Aktuální projev kapely lze, když už jsem u té válečné terminologie, přirovnat k velmi rafinované a dost nevyzpytatelné zbrani hromadného ničení. No, budu konkrétnější. Nové kompozice stejně jako na desce předchozí připomínají spíše klasické skladby (závěrečný bonus Pallor je dokonce docela příjemná hitovka) než divoké koláže motivů, které posluchače bombardovaly na prvních dvou deskách, ovšem Ion Dissonance jsou i přesto stále nesnadno přístupní a jejich hudba rozhnodně není lehké sousto, jelikož hudebníci neustále testují posluchačovu pozornost a příčetnost. S oblibou tak činí pomocí stejných zbraní jako v minulosti, tedy lichých dob, kvílivých kytarových partů nebo netradičních riffů. O skvěle zvládnuté instrumentální stránce se pak snad ani nemá cenu zmiňovat, jelikož ta je u Ion Dissonance samozřejmostí. Celé album je vzhledem k využití různých temp a jednotlivých hudebních žánrů výsledného celku pestré, ovšem vzhledem k neklidné až nervní atmosféře desky si je třeba na vstřebání Cursed vyhradit čas a poslouchat, poslouchat, poslouchat…
Hodnocení:
Intenzivní, brutální a do detailů promyšlená deska, pro jejíž obsah je slovní spojení extrémní hudba velice přesným pojmenováním. Zároveň album, které lze pochopit pouze s určitou znalostí a tolerancí k tomuto nebo podobnému extrému (milovník středního proudu zřejmě nebude cílovou skupinou pro hudbu Ion Dissonance, že?) a nezbytnou trpělivostí. Jak jsem již zmiňoval, pro mne jedna z nejsilnějších desek tohoto roku.
Rok vydání:
2010
Vydavatelství:
Basick Records
Seznam písní:
Cursed
You People Are Messed Up
The More Things Change The More They Stay The Same
This Is The Last Time I Repeat Myself
No Care Ever
After Everything That’s Happened, What Did You Expect
We Like to Call This One…Fuck Off
Can Someone Please Explain This to Me?
Disaster in Sight
This is Considered Mere Formality
This Feels Like The End
They’ll Never Know
Pallor
90%
-jt-
Počtvrté a znovu jinak. Bohužel oproti předešlým albům Solace a Minus The Herd jde bezesporu o krok zpátky. Škoda. 60%
Některé nahrávky potřebují poslechnout vícekrát, než je člověk plně docení. Novinka od Ion Dissonance patří přesně mezi takové.
Za krok zpátky bych současné album určitě neviděl respektive neslyšel. Podle mě jde o bravurně zvládnuté cd. Možná trochu jiné, než předešlé věci, ale po několika posleších určitě nahrávka, jež zanechá trvalejší otisk.
Zajímavá novinka. Předpokládal jsem, že se od Ion Dissonance něčeho podobného asi nedočkám. Přesto mě mile překvapili.