Já, bezesporu

26. 5. 2011 – 14. 8. 2011

Galerie Rudolfinum

V Galerii Rudolfinu probíhá od konce května dlouho očekávaná výstava s názvem Já, bezesporu. Jejím ústředním tématem je hledání vlastní identity. Daří se jí ho ale nalézt?

Koncept expozice není nijak originální. Před dvěma lety totiž obdobná výstava, jen v menším měřítku proběhla v německém Wolfsburgu, kde ji viděl i současný ředitel Galerie Rudolfinum Petr Nedoma. Tomu se nápad německých kolegů velmi zalíbil, a proto se rozhodl uspořádat podobnou akci také v Praze. „Poté, co jsem tamní expozici zhlédl, jsem věděl, že něco obdobného musím zrealizovat i u nás,“ říká k tomu sám Nedoma. Kostru právě probíhající výstavy kurátoři poskládali jednak z prací, které bylo možné vidět v Německu, jednak ji umě obohatili o díla tří českých autorů, jmenovitě o práce Adrieny Šimotové, Jiřího Davida a Viktora Pivovarova.

Výstavu otevírá potemnělá místnost, jejíž stěny takřka od podlahy až po strop zaplnily portréty francouzského sochaře a malíře Christiana Boltanského, který v 60. letech začal svoji uměleckou kariéru v oblasti krátkých filmů. Z jeho fotografií na nás hledí desítky neznámých tváří patřících jak dětem, tak dospělým a starcům. „Najdete tu nejrůznější rodinná alba, která autor posbíral a našel na bleších trzích,“ dodává k tomu německý kurátor Holger Broker. Fotografie mají podle slov jejich autora vypovídat o ztracené evropské identitě první poloviny 20. století. Co se tím však chce říci, těžko dovozovat, neboť jde o obyčejné tuctové snímky, které s trochou nadsázky můžete vidět v každém lepším kadeřnictví.

V další části expozice si pak návštěvníci mohou prohlédnout práce ve světě velmi ceněných autorů počínaje Gerhardem Richterem, přes Cindy Sherman, až po Roberta Longa. Obdobně jako v případě Christiana Boltanského však dodávají jejich dílům obsahovou hloubku až popisky na stěně. Bez nich totiž díla působí naprosto fádně. Odkrývá se tím klasický problém současného umění, které se zpravidla bez podobné berličky neobejde. Pomocí slov se totiž zakrývá umělecká vyprázdněnost a výrazová obyčejnost. Kvalitní umění totiž nic podobného nepotřebuje. Pokud nám nějaký děj, nebo myšlenku není autor schopen zprostředkovat prostředním fotografie, nebo obrazu a snaží se o to textem, pak nezbývá, než mu doporučit, aby přestal fotit, nebo malovat a začal se věnovat literatuře. Jako zjevení pak v této místnosti působí práce Adrieny Šimotové, které okolní díla převyšují o několik tříd.

Jádrem současné výstavy jsou však dvě portrétní série, které jsou umístěné ve střední části expozice. Naproti sobě se zde potkávají práce Gerharda Richtera a Gottfrieda Helnweina. První série, kterou v 70. letech minulého století vytvořil Richter, obsahuje 48 portrétů významných světových osobností. Mezi jednotlivými tvářemi rozpoznáme obličej Alberta Einsteina, Franze Kafky, či Grahama Greena. O dvacet let později se dílem inspiroval rakouský malíř Gottfried Helnwein, který portréty nahradil tvářemi významných žen a zabalil je do podbízivého narůžovělého tónu.

Celkem se na výstavě představí 19 autorů. O vhodnosti zařazení prací některých z nich však lze s úspěchem pochybovat. To platí zejména pro díla českého umělce s ruskými kořeny Viktora Pivovarova, jehož práce působí vedle křehkých a citlivých kreseb Adrieny Šimotové, jen jako neumělé pokusy. Výstava bude v Praze k vidění až do 14. srpna.

I přes příznivé kritiky, jež plní stránky tištěných i elektronických médií, je třeba výstavu hodnotit jako velmi nepovedenou. Kromě děl Adrieny Šimotové totiž ve své podstatě neobsahuje nic, co by stálo za řeč. Většina děl totiž dříve, či později zapadne do nekonečných vod zapomnění.

Výstava potrvá od 26. 5. 2011 do 14. 8. 2011

Kde:
Galerie Rudolfinum
Alšovo nábřeží 12, 110 01 Praha 1

Otevřeno:
úterý – středa, pátek – neděle: od 10 do 18 hodin
čtvrtek: od 10 do 20 hodin

Vstupné:
Dospělí: 140,- Kč
Studenti, senioři: 80,- Kč

34%

Pavel Besta