Prapodivné ostatky tvorů, kteří nikdy nežili, surrealistické filmové opusy, kde se to hemží obživlými jazyky, nebo manýristické portréty ve stylu Arcimbolda. To vše je nyní k vidění v domě U Kamenného zvonu.

Od 26. října zde totiž probíhá výstava světově proslulého českého režiséra a výtvarníka Jana Švankmajera, jenž jako jeden z posledních udržuje při životě skomírající duši surrealismu. Název expozice je odvozen od stejnojmenného animovaného filmu, který pražský rodák natočil v roce 1982 a za který si následujícího roku odnesl Zlatého medvěda za nejlepší krátký film na Berlinale. „Koncepce výstavy je udělaná tak, aby byla vidět návaznost volné tvorby na film, nebo že volná tvorba vychází z filmu,“ vysvětlil sám autor. Dialog se tak v domě U Kamenného zvonu vede především mezi umělcovou filmovou tvorbou a o něco méně známou a probádanou tvorbou výtvarnou. Švankmajer je totiž autorem nejen šesti vysoce ceněných celovečerních snímků, ale dlouhodobě se věnuje také kresbě, kolážím, frotážím, vytváření objektů, nebo tzv. taktilnímu umění, které cílí na lidský hmat.

Stejně jako v případě Kolíbalovy výstavy Jiný svět, která právě probíhá v Jízdárně Pražského hradu, i zde se ukazuje, že nejlépe nainstalované expozice jsou zpravidla ty, kde sám autor rozhoduje o rozmístění svých děl. Jednotlivé práce spolu více komunikují, doplňují se, ozřejmují svůj pozvolný vznik. Návštěvník tak proniká mnohem hlouběji pod povrch, než je obvyklé. Tomu v daném případě napomáhají i všudypřítomné zvuky, hlasy, a výkřiky ze Švankmajerových filmů, které se linou napříč gotickými prostorami a člověk tak má chvílemi pocit, jako by byl jejich nedílnou součástí.

Přestože jádro Švankmajerovy tvorby bezesporu vyvěrá ze snů, představ a nejrůznějších obsesí a lze ho tedy řadit k surrealismu, hned v jedné z úvodních místností se diváci přesvědčí, že nejde o jediný umělecký směr, který českého režiséra a výtvarníka výrazným způsobem ovlivnil. Tím druhým je manýrismus, spojený v českých zemích s vládou Rudolfa II. a malířem Giuseppe Arcimboldem. Po jeho vzoru Švankmajer vytváří grafiky a koláže roztodivných obličejů stvořených tu z ovoce, či zeleniny, tu z ryb. Vrcholem této části výstavy jsou dvě klasicistní busty, které autor polepil mořskými škeblemi a lesními plody.

S císařem Rudolfem má Švankmajer společnou také zálibu v podivných předmětech a kuriozitách. Dokládá to zejména bestiář představující autorovy nevšední hrátky se zvířecími ostatky, které skládá do úplně nových, bizarních monster, jež jsou mnohdy děsivá i směšná zároveň. „Jestliže dnes neodvratně prožíváme ekologickou katastrofu, kdy ročně vyhyne několik desítek živočišných druhů, nezbývá nic jiného, než je pomocí imaginace nahradit jinými,“ objasňuje důvody jejich vzniku Švankmajer.

Co by to bylo za správnou surrealistickou výstavu, kdyby zde chyběla erotika. Tu na výstavě reprezentuje především film Spiklenci slasti doplněný o exponáty, které se v něm objevují. Erotické pomůcky, pro náš svět již takřka běžné, jsou sestaveny do obskurních strojů, jež mají poskytovat slast. Nejen z filmu, ale také ze samotné instalace však čiší především ironie, nadsázka a snad i výsměch nad našimi skrytými tužbami a potřebami. V druhém patře domu U Kamenného zvonu jsou pak k vidění autorovy loutky v nadživotní velikosti. Chybět nemohou ani filmové plakáty od Švankmajerovy předčasně zesnulé manželky Evy.

Hodnocení:

Nadmíru zdařilá expozice, která s citem a nebývalou lehkostí propojuje Švankmajerovu filmovou a výtvarnou tvorbu. Díky propracované koncepci, práci s průhledy a provázanosti všech místností je v domě U Kamenného zvonu takřka slyšitelný dialog mezi jednotlivými díly, stejně jako šepot vedený mezi diváky a vystavenými pracemi.

Výstava potrvá od 14. 9. 2012 do 6. 1. 2013

Kde:
Galerie hlavního města Prahy
Dům U Kamenného zvonu,
Staroměstské náměstí 13, Praha 1

Otevřeno:
úterý až neděle od 10 do 20 hodin

Vstupné:
Plné: 120,- Kč
Zlevněné: 60,- Kč