Předchozí článek
Architekta Jiřičná zřejmě postaví v centru Prahy dům
Publikováno 25 Lis 2015
Dění kolem návrhu domu v Revoluční ulici v Praze od české architektky světového formátu Evy Jiřičné se konečně začíná dávat do pohybu směrem kupředu. Na konci října Jiřičná představila se svým týmem architektů finální podobu projektu stavby. Ještě však nemá vyhráno, celá záležitost se totiž vleče už několik let.
Na místě, kde až do druhé světové války stála neogotická budova Eliščiných lázní, by brzy mohla vzniknout stavba nová. Dům na břehu Vltavy má zaujmout řidiče přijíždějící ze Štefánikova mostu na první pohled. Stane se tak nejspíše i díky použitému materiálu, jímž je převážně sklo. Lákat by nová budova měla lidi na příjemný pobyt v kavárně či v galerii. Její součástí by v budoucnu měly být také kanceláře ve vyšších patrech. Velkou překážkou, která stavbě stojí v cestě, je novorenesanční budova z 19. století, která zabírá kus území plánovaného návrhu. Projekt Jiřičné proto počítá s jejím stržením. Argumentem pro srovnání stavby se zemí je i fakt, že fasáda domu funguje už dlouhá léta jen jako jedna z mnoha nevkusných reklamních ploch v Praze. Záměr architektky však přidělává vrásky na čele památkářům, kteří by budovu chtěli zachovat. I přes to, že sama není za památku prohlášena, nachází se totiž v Pražské památkové rezervaci.
„Uvnitř budovy není jediný historický detail,“ hájí architektka Jiřičná demolici v rozhovoru pro DVTV. „Jediná historická hodnota by se dala nalézt v části původní fasády. Přemýšleli jsme i nad tím, že bychom ji zachovali, ale museli bychom ji zvednout a aplikovat jako kus papíru na novou zeď,“ dodala známá a ceněná autorka dlouhodobě žijící ve Velké Británii ve zmíněném interview. Všechny návrhy přestavby místa zvaného Novomlýnská brána byly až do této chvíle památkáři, nebo ministerstvem kultury zamítnuty. Nyní to ovšem vypadá, že Jiřičná získá souhlas a budovu za několik desítek milionů korun se jí zde podaří postavit. „Tento návrh je možné považovat za pozitivní posun oproti všem až dosud projednávaným variantám. Jedním z důvodů je architektonicky klidnější podoba fasád reagující citlivěji na okolní prostředí,“ uvedla pro pražský deník Andrea Holasová z Národního památkového ústavu, proč jsou nynějšímu projektu dávány zatím největší šance na úspěch.
Zbourat dům, aby na jeho místo mohl nastoupit jiný. Tento postup je pro Evu Jiřičnou, oceněnou v minulosti Řádem britského impéria za design či titulem Královský průmyslový designer, velice netypický a jako řešení pro ni existuje pouze v krajním případě. „Strašně nerada bourám domy. Také proto jsem se k tomuto kroku rozhodla za celý svůj život jen u několika staveb. Dům na nároží s číslem 1 502 je o jeden a půl metru níž, než je úroveň celé ulice Revoluční. Spodní patro tedy nemá žádné proporce, budova je velmi úzká a vnitřní prostor je opravdu malý,“ vysvětluje šestasedmdesátiletá zlínská rodačka v rozhovoru. Otázkou však je, zdali se povolením zbourání jednoho domu neodstartuje vlna demolicí starých staveb v širším historickém jádru Prahy a jejich postupné nahrazování novými – atraktivnějšími…
Klára Bečáková
Ačkoli si dokážu na místě představi i něco lepšího, lze určitě tento návrh označit za nejzdařilejší. Ty předchozí byly v podstatě až do jednoho otřesné a na nároží by vždy vzniklo naddimenzovyné monstrum. Tento projekt je relativně citlivý k místu. Dobře do něj zapadne a snad ho i trochu zkultivuje.
Oproti většině budov, které nyní v Praze vyrůstají, má návrh paní Jiřičné umělecký rozměr a Prahu by obohatil. Škoda, že podobně citlivých návrhů není v našem hlavním městě a místo toho zde vyrůstají domy jako Quadrio.
Podle mě se podobná skleněná budova do historického centra Prahy příliš nehodí. Současný stav ale také není ideální. Chtělo by to návrh, který by více akceptoval okolní zástavbu.