Johannes Mario Simmel

Umělec nebo jen autor populárních románů?

Přesně na Nový rok zemřel ve švýcarském Lutzernu slavný rakouský prozaik, dramatik a scénárista Johannes Mario Simmel. Bylo mu 84 let.

Za svůj dlouhý a plodný život stačil Mario Simmel napsat bezmála třicet knih. Debutoval v roce 1947 souborem novel nazvaných Setkání v mlze (Begegnung im Nebel). Jeho knihy byly přeloženy do více jak 20 různých jazyků, vydány byly celkem v 35 zemích světa v nákladu přesahující 70 miliónů výtisků.

Mario Simmel se narodil 7. dubna 1924 ve Vídni. Jeho rodiče Walter a Lisa Simmelovi pocházeli z Hamburku. Otec byl chemik, matka lektorka. Dětství společně prožili v Rakousku a poté ve Velké Británii, kam po obsazení Rakouska v roce 1938 emigrovali. Po druhé světové válce působil Mario Simmel nejdříve jako tlumočník u americké vojenské správy v Rakousku, později se začal věnovat práci novináře. Psal fejetony a filmové kritiky pro deník Welt am Abend. V padesátých letech se odstěhoval do bavorského Starnbergu.

Simmel byl považován za společenského a mravního kritika své doby a zároveň za výborného vypravěče. Jeho romány vznikaly na principech kriminálního příběhu. Jeho hrdinové se postupem času mění, stejně jako se mění jejich názory, myšlení a jejich postoje. Stávají se lepšími lidmi. Řada jeho děl byla přitom založena na skutečných událostech. Po úspěchu s filmem Nemusí být vždycky kaviár (1960) se začal věnovat psaní populárních románů, které se věnují aktuálním společenským tématům; násilí, politice, obchodu s drogami a také tajným službám. Jeho romány byly mnohými kritiky považovány za „běžnou literaturu“, teprve s románem A s klauny přišly slzy z roku 1987 se dostalo Simmelovi i uměleckého uznání.

Mario Simmel byl členem rakouského PEN klubu, PEN centra SRN a Authors Guild of America. Za humanistické poslání svého díla dostal v roce 1991 literární cenu Award of Excellence udělovanou Society of Writters v New Yorku. O rok později mu byl udělen i Rakouský čestný kříž pro vědu a umění 1. třídy.

Kromě psaní knih se Mario Simmel věnoval i psaní filmových scénářů. V letech 1950 až 1962 se takto podílel na 22 filmech. Jedním ze Simmelových románů převedených na filmové plátno byl i román Z čeho jsou utkány sny (1971), kde se Simmel dotýká problematiky pražského jara. Českým čtenářům byl Mario Simmel do listopadu 1989 známý pouze jako autor knih Všichni lidé bratři jsou a Láska je jen slovo. O autorovi se nevědělo skoro nic, neboť byl ignorován československým režimem a nesměl tu být vydáván pro svůj popis srpnových událostí roku 1968. Poslední publikovanou Simmelovou knihou byl román Láska je poslední most z roku 1999.

Marek Velebný