John Maxwell Coetzee

V srdci země

Co je realita, a co jen pouhá iluze? A proč vlastně věříme vyprávěním románových hrdinů? I tak by mohl znít podtitul nedávno vyšlé knihy z pera jihoafrického spisovatele Johna Maxwella Coetzeeho.

Když se před více jak sedmdesáti lety John Maxwell Coetzee narodil v Kampském městě, jen málokdo asi by hádal, jak daleko to tenhle chlapec dotáhne. Během několika málo desetiletí se z něj totiž stal celosvětově uznávaný spisovatel, který si v 2003 za svá díla dokonce vysloužil prestižní Nobelovu cenu za literaturu. Přestože Coetzee prožil většinu svého dlouhého života v Jihoafrické republice, v roce 2006 se odsud odstěhoval a stal se občanem Austrálie, kde také nyní žije a pracuje.

Nedávno vydaný román s názvem V srdci země je v pořadí druhým literárním počinem, který vzešel z Coetzeeho pera. Stalo se tak již v roce 1977 a pro jeho autora znamenal zlom v kariéře. Kniha se totiž ihned po uvedení na trh stala bestsellerem a Coetzee za ní ještě téhož roku získal hlavní jihoafrickou literární cenu CNA Literary Award. O osm let později byl pak jeho příběh převeden ve Spojených státech na filmové plátno. Román přitom v lecčem připomene americký film Obvyklí podezřelí s nezapomenutelným Kevinem Spaceym v hlavní roli. V obou případech totiž čtenář či divák dojde postupně k závěru, že příběh, který vám hrdina, či jako v případě knihy hrdinka, právě vypráví, je z velké části smyšlený.

Děj Coetzeeho nedlouhého románu se odehrává kdesi v nekonečných jihoafrických dálavách, kde dávají lišky lidem dobrou noc. Ústředním motivem, který se táhne celým dílem jako pověstná červená nit, je právě ona osamělost, vytrženost z lidské společnosti. Hlavní hrdinkou románu je nehezká avšak inteligentní dívka, jež se potýká s jednotvárným životem na farmě a s přehlížením ze strany svého otce. Kompenzuje si ho přitom tím, že si kolem sebe vytváří imaginární svět spletený ze svých představ a snů.

To co zní jako velmi zajímavý námět, však nedokáže Coetzee přetavit do plnohodnotného a strhujícího příběhu. Na vině je zejména rozvláčný a nijak oslňující jazyk díla. Čtenáři je navíc záhy zřejmé, že vyprávění hlavní hrdinky se pohybuje na hranici skutečnosti a fantazie, díky čemuž bude pravděpodobně o děj stále více ztrácet zájem. Ten se totiž jeví jen jako jakýsi mlhavý přelud. Skutečně dívka zastřelí svého otce a zakope ho na zahradě? Skutečně následně vede milostný život s jedním ze zdejších černochů a nechá farmu postupně zpustnout? Zásadní rozdíl mezi filmem Obvyklí podezřelí a Coetzeeho románem je zejména v načasování, kdy se divák respektive čtenář, dozví, že jde jen o iluzi. Zatímco v knize je mu to naznačeno hned v úvodu, ve filmu se tak stane až v úplném závěru. Jako pointa něco takového působí dokonale, na začátku knihu však takovéto odhalení vzbuzuje otázku, zdali má román vůbec smysl číst.

I přes velký potenciál, který v sobě kniha skrývá, se bohužel jedná o průměrný literární počin, za který však Coetzee získal řadu cen. Důvodů jeho nevýraznosti je přitom hned několik, jednak je to výše zmíněná iluzivnost děje, za druhé pak nedostatečné vcítění se do hlavních postav, které působí poněkud prázdně.

Vydavatelství:
Metafora

Rok:
2009

Překlad:
Drahomíra Michnová

62%

Pavel BestA