John Zorn

Nova Express

Barová kapela na amfetaminech? Gramofonová deska spuštěná na špatnou rychlost? Jazzový odraz myšlení malého chlapce s ADHD? Kdepak. To jen avantgardní volnomyšlenkář John Zorn přichystal novou desku.

Touha experimentovat a objevovat nové způsoby vyjádření je jednou z nejsilnějších zbraní tohoto  amerického hudebníka, který díky tomuto faktu daleko přesáhl hranice jazzu a získal příznivce napříč téměř celým hudebním spektrem. Míra oné touhy po experimentování a také zřejmého tvůrčího přetlaku je pak velmi dobře patrná při pohledu do rozsáhlého seznamu desek samotného Zorna, projektů jichž se účastnil, filmových soundtracků, kolaborací nebo hostování na deskách  kolegů. Podobně úctyhodný je i seznam hudebníků, se kterými tento populární umělec spolupracoval. Ten čítá i takové persony, jakými jsou například Mike Patton, Fred Frith, Lou Reed či Bill Frisell. Hudebně se pak Zorn v rámci celé diskografie (tedy včetně projektů a kolaborací) pohybuje od klasického jazzu, cool jazzu, free-jazzu a ostatních derivací tohoto žánru, přes ethno, hardcore, noise, elektro až po čirou avantgardu.

Aktuální deska Nova Express, kterou Zorn vydává pod vlastním jménem je, jak ostatně naznačuje první odstavec tohoto článku, opět porcí netradiční hudby z tvůrčí dílny tohoto Američana. Ačkoli… Postupy a kompoziční vzorce, které Zorn na desce Nova Express používá, jsou vcelku tradiční, ovšem způsob jak s nimi nakládá a celkový dojem z poslechu této desky je opět překvapivý. Charakteristickým znakem této desky je totiž rychlost. Kvarteto čítající klavír (John Medeski), vibrafon (Kenny Wollesen), basu (Trevor Dunn) a bicí (Joey Baron) tuto vlastnost promítá jak do tempa skladeb, tak i do střídání jednotlivých hudebních motivů, přičemž občasné zklidnění následně ještě více zvýrazňuje onu šílenou rychlost. Všechna v prvním odstavci zmíněná přirovnání mohou poměrně dobře sloužit k představě toho, jak výsledek práce Johna Zorna, který se tentokrát prezentuje pouze jako skladatel a na samotné desce nevystupuje v roli instrumentalisty, vypadá.

Příznivcům kontroverzního amerického spisovatele Williama Burroughse jistě neušlo, že název aktuálního alba Johna Zorna je identický s jednou z knih tohoto nonkonformního literáta, s autorovým nejslavnějším románem Nahý oběd úzce spjatou knihou Nova Express. Tento fakt samozřejmě není náhodný a přiznaná inspirace burroughsovou metodou spojování rozdělených textů a pokřivení narativní roviny ve výsledku funguje totožně jako v případě knih zmíněného autora, jelikož konzument zažívá při prvním setkání s dílem také pocit jakéhosi nepohodlí. Na druhou stranu je nutno dodat, že i navzdory této netradiční kompoziční metodě je znát, že Zorn všem kompozicím udělil takový řád, aby se z nich i přes toto experimentování nestala nefungující změť motivů.

Co říci závěrem? Asi tolik, že tato netradičně pojatá, avšak tradiční jazzová hudba je dalším nadprůměrným dílem z dílny tohoto nadprůměrného Američana. Abychom však pouze nechválili, tak musíme říci, že v rozsáhlé diskografii tohoto umělce se nacházejí i díla, které kvalitativně album Nova Express ještě o notný kus převyšují. Přesto lze tuto desku s klidným srdcem všem zájemcům doporučit.

Rok vydání:
2011

Vydavatelství:
Tzadik

Seznam skladeb:
Chemical Garden
Port of Saints
Rain Flowers
The Outer Half
Dead Fingers Talk
The Ticket that Exploded
Blue Veil
IC 2118
Lost Words
Between Two Worlds

72%

-jt-