José Cura se v Praze představil jako dirigent a skladatel
Ve výrazně jiné úloze, než je obvyklé, se včera a předevčírem předvedl tuzemskému publiku světoznámý hudebník José Cura. Slavný operní pěvec se totiž ve Smetanově síni Obecního domu netradičně postavil za dirigentský pultík.
Že se tak stane, bylo zřejmé již řadu měsíců dopředu. Vedení Pražských symfoniků FOK totiž jmenovalo Josého Curu pro letošní sezónu rezidenčním umělcem, s tím, že se rosarijský rodák ukáže českým divákům v jiné roli, než ho většina lidí zná. A tak se i včera a předevčírem stalo. Pod dirigentským vedením Cury zahrála FOK v Obecním domě skladby Rachmaninova, Respighiho i samotného autora. Posluchači díky tomu měli možnost poznat všestrannou osobnost argentinského pěvce hned ze dvou nových stran. Nejen z té dirigentské, ale i skladatelské. „Když dirigujete hudbu někoho jiného, máte velkou odpovědnost. Snažíte se porozumět, co chtěl ten člověk říci. Když dirigujete svou hudbu, tento problém odpadá, ale je tu jiný. Říkáte si, neměl bych tady udělat malou změnu, opravit toto? Je to nekončící proces. Takto pracoval třeba Mahler. Když dirigoval své symfonie, dělal hodně změn a nakonec měl třeba deset verzí,“ nechal se nedlouho před koncertem slyšet Cura. Tím však hudebníkův program v Čechách zdaleka nekončí. Třiapadesátiletý hudebník totiž v nadcházejících dnech povede mistrovské dílny. Těm nejlepším účastníkům pak nabídne šanci zazpívat si pod jeho vedením spolu s pražským Symfonickým orchestrem FOK.
Ke spolupráci si Cura v Praze vyhlédl sólistku Dagmar Peckovou. Ta ovšem proti předpokladům nakonec nezazpívala ve dvou vokálních skladbách, jak bylo avizováno, ale pouze v jedné. Tou se ve středu stal Západ slunce od Respigniho. V Curově vlastním hudebním počinu nazvaném Magnificat ji nahradila argentinská sopranistka Maria Bissová, kterou doprovodilo kromě Pražského filharmonického sboru i dětské kolegium Jitro, s jehož členy krátce Cura zkoušel 9. února. „S českým amatérským sborem pracuji poprvé. Věděl jsem, že Jitro bude dobré, ale přesto mě sbor překvapil. Musím jemu a sbormistrům složit obrovskou poklonu,“ svěřil se po něm novinářům z Mladé fronty. Skladba následně na koncertě zaznamenala velký úspěch. Vrcholem večera se ale podle odborníků ukázala být dvě díla Sergeje Rachmaninova, v nichž Cura prokázal cit pro autorovu pravoslavnou víru i obdiv k Čajkovskému. Jako dirigent se argentinský tenor už několikrát v zahraničí představil. U nás šlo ovšem o debut. A dodejme, že perfektně zvládnutý. Aby ne. V mládí totiž Cura studoval nejprve právě obor dirigent a kompozice. Teprve o něco později byl objeven jeho jedinečný hlasový talent, který ho přivedl na dráhu operního tenora.
Ani jako skladatel samozřejmě Cura během koncertu nepropadl. Oslavný zpěv Magnificat složil už v roce 1988. O tři roky později však prorazil coby zpěvák a odjel do Evropy. Dílo tak zůstalo zastrčené v krabici dlouhých 27 let, než bylo poprvé provedeno. „Pro skladatele je to vždy velká chvíle, když má jeho dílo premiéru. Navíc v zemi s takovou hudební tradicí, jako je Česká republika. Nesmíme zapomenout, že řada hudebních géniů byli Češi. Proto zde své dílo prezentuji s velkou pokorou,“ prohlásil Cura. Chvalozpěv napsal jeden z nejlepších tenorů současnosti v roce věnovaném z rozhodnutí papeže Jana Pavla II. mariánským oslavám a zároveň v době, kdy jeho manželka po dvou předchozích potratech opět otěhotněla. Na svět tak nakonec takřka v té samé době přišel jak Curův první syn, tak jeho Magnificat. Jeho název je odvozen od prvního biblického verše chvalozpěvu, který Panna Marie zpívala před narozením Ježíše Krista. „Pro mne je Magnificat obrazem teenagera. Jistě, bavíme se o Panně Marii, ale tehdy gloriolu ještě neměla. Byla mladou ženou, která se dozvěděla, že bude matkou syna božího. Zkuste tohle říct dneska nějaké dívce na ulici. Jistě prošla velkou vnitřní katarzí,“ vysvětlil Cura.
V nadcházejícím týdnu by své zkušenosti měl rosarijský rodák předávat nejmladší generaci současných českých hudebníků během tzv. mistrovských lekcích. Jejich účastníci byli předem vybráni na základě svých nahrávek a životopisů. Společně by se měli věnovat repertoáru, který Curu nejvíce proslavil, tedy operám Giuseppe Verdiho a Giacoma Pucciniho. „Studentům hodlám hned zkraje říct, že je nebudu učit zpívat, protože to by nebyla mistrovská dílna, ale dílna začátečníků. Předpokládám, že v mistrovské dílně už zpívat umíte. Chci ve studentech probudit nástroje, které jim neumožní jen zpívat, ale být profesionálním zpěvákem a hercem. To je další úroveň,“ prohlásil José Cura. Kromě aktivního zapojení do kurzu je ovšem možné se ho zúčastnit pasivně, tedy slavného tenora a jeho studenty jen sledovat. Spolupráce s Curou ale pro nejlepší účastníky mistrovských lekcí týdenním výukovým programem neskončí. Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK počítá s jejich angažováním do následující sezóny, v projektu spojeném s José Curou.
Je úžasné, že podobní hudebníci jako Cura, Kaufmann, Bocelli, nebo Villazon do Prahy jezdí a koncertují zde.
Kaufmann se v Praze představí už za pouhý měsíc a také v Obecním domě!