Poslední do češtiny přeložený román finské spisovatelky Katji Kettu nazvaný Můra je plný lásky, bolesti i zrady. To vše v tvrdém severském hávu.

Brzy čtyřicetiletá autorka z laponského Rovaniemi zvolila pro svůj v pořadí pátý román náročnou kompozici. Kniha má dva vypravěče a dva ústřední příběhy. Jedna linie sleduje patnáctiletou Irgu Malinenovou. Ta se v roce 1937 rozhodne prchnout z rodného Finska. Nevedou ji k tomu politické důvody, ale to, že je těhotná s ruským agitátorem, což její sousedé nesou dosti nelibě. Jeden ze spoluobčanů ji kvůli tomu dokonce uštípne kus jazyka. Oněmělá dívka, jíž trvá řadu let, než se s pahýlem v puse naučí znovu mluvit, si proto nasadí lyže a přes zamrzlé Laponsko zamíří za svým milým do komunistického Ruska. Tam jí ale místo otevřené náruče jejího milence čeká několik let v gulagu Vorkuta za domnělou špionáž. Druhá linie knihy se odehrává zhruba o sedmdesát let později, než příběh Malinenové, kdy z Finska do ruské vesnice obývané národnostní menšinou Marijů přijíždí mladá žena Verna. Dorazí sem na výzvu svého otce, kterého kdosi před jejím příjezdem zavraždí. Byť se píše rok 2015, čas jako kdyby se v městečku Lavra zastavil dávno předtím. Nikdo tu navíc nechce vzpomínat na minulost. „Rusko je země, ve který má zapomínání dlouho tradici a zatajování je největší ctnosti v životě,“ říká jeden z místních. „Čas tu běží, jak se mu zachce, poskakuje v jámách a jeskyních. Stará slova se držej,“ potvrzuje jeho slova marijská stařenka.

Vyprávění má i politickou rovinu. Katja Kettu, která na sebe dosud nejvíce upozornila svým třetím románem Porodní bába, v něm totiž ukazuje také obrovskou moc ruské oligarchie a prezidenta, který má tajemný původ a vládne podobně jako jeho velký vzor Ivan Hrozný.  Všechna tři vyprávění se na konci románu prolnou. Vyústění Můry je přitom nejen překvapivé, ale nabízí i smíření. Právě to je jedním z hlavních motivů knihy. Přes všechny hrůzy, které Kettu v románu líčí, tedy přes znásilňování, hladovění, tyranizování a úmornou dřinu, je o naději a životní cestě… cestě neplánované, ale ne a priori špatné. Pozoruhodný je román i tím, jak se do něj autorce povedlo zapracovat mytologii Marijců. Obyvatelé Povolží si dodnes kupříkladu udrželi polyteistické náboženství a krvavé zvířecí oběti. Svými květnatými popisy bizarností a ošklivosti, které vytvářejí plastické vizuální obrazy, nezapře Katja Kettu, že je vystudovanou režisérkou a že ji výrazně ovlivnilo dílo českého výtvarníka a filmaře Jana Švankmajera.

Můra je knihou, která má rozhodně co říct. A říká to opravdově. Silné momenty podává nejvýraznější finská spisovatelka současnosti bez patosu, takže čtenáři chvíli trvá, než mu dojde, co se vlastně stalo. Autorčin jazyk je sice syrový, ale nechybí mu lyričnost s nádechem bájného vyprávění. Čtenář musí ke knize přistupovat jako k mytologickému obrazu a ne jako k věrnému zpodobnění historie. V souvislosti s díly Katji Kettu se proto často zmiňuje finský národní epos Kalevala. Ten je totiž také psán poetickým jazykem a je plný bájí. Devětatřicetiletá spisovatelka, která postupuje netradičně i v otázkách morálky. Místo ní se do popředí se dostává touha přežít a naděje v odpuštění. Spisovatelka si také libuje v ženském světě se všemi jeho krásami i ošklivostmi. Krásu přitom hledá především tam, kde by jiný nacházel jen hnus.

Hodnocení:

Román Můra není jednoduchým čtením, nabízí řadu otázek a zamýšlí se nejen nad opravdovostí lásky, ale také zrady a bojem o život i o moc. Na pozadí historických i současných reálií autorka vytvořila dílo, které je silným příběhem o přátelství a lásce.

Vydavatelství:
Argo

Rok:
2017

Překlad:
Lenka Fárová

84%

Alžběta Bublanová