Předchozí článek
Ken Kesey
Publikováno 12 Led 2011
Vyhoďme ho z kola ven
Prvotina amerického spisovatele Kena Keseyho se ihned po svém vydání stala velkým hitem. Po smršti beatnických románů plných kritiky moderní doby totiž ukázala něco zcela nového…
Zatímco se odpor proti zaběhnutým pravidlům proměnil v 60. letech ve velkou konzumaci drog a sexuální revoluci, Ken Kesey se naproti tomu ve svém prvním velkém románu pokusil vyjádřit obavu, že v boji s nebezpečími moderní civilizace nikdy nezvítězíme. Detailně přitom vykreslil chod jednoho psychiatrického zařízení, ve kterém se provozuje dnes již zakázaná lobotomie, lékařská operace, která má pacientovi pomoct od duševních poruch, ale která ve skutečnosti osobnost pacienta nenávratně zničí.
Kniha nabízí dvě na sebe navazující roviny – pohled do blázince, kde vládne sestra Ratchedová, přezdívaná svými pacienty jako Velká sestra. Druhá rovina se pak dotýká kritiky moderní civilizace. Tu ale autor vyjadřuje nepřímo, když nenápadně naznačuje, že nelidské podmínky v léčebně nepochází pouze od obávané Velké sestry, ale mají původ v celém světě, ve světě mašinérie. Vyhoďme ho z kola ven ukazuje nejen strach z Velké sestry, z jejích černých ošetřovatelů, z elektrošoků, ponižování, zákazů či obávané lobotomie, ale i strach z velkého světa plného nesvobody, nátlaku, stejnosti, honby za penězi a prací. Poselství Keseyho románu navíc umocňuje příběh jednoho z pacientů, Indiána Bromdena, jehož rodina byla americkou vládou pod nátlakem vystěhována, aby mohlo být jejich území obchodně využito.
Ken Kesey ale nehledá viníka pouze ve zlu ztělesněném ve Velké sestře, ale i v lidech samotných. Koneckonců sami pacienti dají slečně Ratchedové její přezdívku. Sami se rozhodnou, že se jí budou bát a neudělají nic, aby to změnili. O to se pokusí až nově příchozí pacient Randal McMurphy, který se do léčebny dostane na základě soudního rozhodnutí z Pendletonské farmy, kde si odpykával trest za výtržnictví. V psychiatrickém zařízení pak rozpoutá boj proti zaběhnutým pravidlům, která pošlapávají lidskou důstojnost.
Díky přirozenému autorovu stylu si čtenář připadá, jako kdyby byl součástí příběhu, nikoli jen pouhým pozorovatelem. Keseyho talent spočívá zejména v propracovaném detailním popisu postav. Ohromuje i přesným výběrem slov pro jednotlivé literární hrdiny. Kniha se tak díky své opravdovosti čte takřka jedním dechem.
Slavný Keseyho román byl v roce 1975 převeden i do filmové podoby. Diváci jej znají pod názvem Přelet nad kukaččím hnízdem. S podobou, jakou mu vtisknul Miloš Forman, však spisovatel nesouhlasil. Film byl totiž natočen z pozice vševědoucího vypravěče, zatímco v románu jím byl Indián Bromden předstírající němotu a hluchotu. Ten pozoruje, poslouchá a následně vše vypráví čtenáři. Jakoby to byl jediný prostředek, jak se proti „kombajnu“, jak nazývá Bromden mašinérii uvnitř léčebny i venku, bránit. Jak několikrát v knížce zazní, je možné s ním bojovat, ale nikdy nelze úplně vyhrát, což pozná i sám McMurphy, který za svůj boj zaplatí tím nejcennějším – životem.
Hodnocení:
Nadčasový román kritizující mašinérii moderního světa překvapuje svou syrovostí a jemností zároveň. Mrazivý pohled do světa psychiatrické léčebny, kde vládne Velká sestra se svými promyšlenými metodami je konfrontován s pohledem do světa „normálních“ lidí, kteří se kvůli zdánlivému pohodlí vzdali své svobody.
Vydavatelství:
Argo
Rok:
2010
Překlad:
Jaroslav Kořán
91%
Alžběta Bublanová
Úžasná knížka. Musím říci, že se mi líbila mnohem více, než Formanův film. I když ten samozřejmě nebyl vůbec špatný. Ba naopak. Knížka v sobě má ale ještě něco navíc, co ve filmu snad ani nejde vyjádřit.
Mě se zase více líbil film. Ale ani kniha nebyla špatná.
Mě se pro změnu líbí jak knížka tak film. Oba dva nabízejí trochu odlišný pohled na jednu a téže věc a v obou případech jde o skvostná díla.
Taky bych se přiklonila k tomu, že o něco málo lepší byl Formanův film. Nicméně i kniha byla velmi zajímavá a podnětná. Určitě bych ji každému doporučila.
Úžasná knížka. 99%