Koncepční nahrávky

Euterpé v zajetí ostatních Múz

V dnešní uspěchané době, kdy vychází velké množství nových nahrávek, rezignují mnozí posluchači na snahu dešifrovat jednotlivé texty, k čemuž výrazně přispívá i nelegální stahování hudby.

Hudební nahrávkou se v tomto případě totiž stává pouze soubor dat, který na rozdíl od fyzického nosiče s vloženými texty většinou nepřinutí konzumenta k bližšímu seznámení se ideovým konceptem těchto nahrávek.

Samozřejmě mnohdy jde při průzkumu textové složky jednotlivých nahrávek o ztracený čas a ruku v ruce s obrovským množstvím nové hudby jde i obrovské množství pseudoliterárního odpadu. Neustálé omílání již v minulosti vytěžených témat a otřepaných klišé, upřednostnění zpěvnosti na úkor sdělení nebo zdánlivě abstraktní texty, které se co do kvality ani v nejmenším nemohou měřit s brilancí nejznámějších klasiků symbolismu. To jsou nejčastější nedostatky textové složky mnohých hudebních interpretů. Opravdu hrůzné občas bývají zejména pokusy mnohých ,,umělců“ o koncepční alba, ať již textovou náplň těchto nahrávek pojímají jako ucelený příběh nebo jako soubor myšlenek zastřešených společným tématem. Zejména v prostředí rocku, kde jsou koncepční alba již léta populární, je velké množství interpretů přesvědčených o svém vizionářství a vypravěčském talentu. Nežijící klasikové světové literatury se však musí při některých interpretacích a adaptacích svých děl v hrobě točit jako na obrtlíku a ani s textaři vytvářejícími vlastní příběhy to mnohdy není žádná sláva. Přesto kvalitní koncepční alba vycházejí i nadále a tento typ nahrávky určitě není pouze doménou art rockových souborů let sedmdesátých, o čemž se snad sami přesvědčíte prostřednictvím níže uvedených tipů na rockové koncepční desky z poslední dekády.

Ayreon – The Human Equation (2004)
Projekt Arjena Lucassena Ayreon rozhodně vyčnívá z řady současných projektů sázející na rockovou operu (nešťastný termín), jejímž příběhem se proplétají hvězdní pěvci, kterým patří jednotlivé role ve vyprávěné příběhové linii. Jednak kvalitou a pak také tím, že oproti mnoha podobným vypravěčům předkládá Lucassen posluchačům zcela autorský příběh. Ten na desce The Human Equation se drží nejvíce při zemi, jelikož oproti ostatním albům Ayreon obsahuje nejméně prvků klasického sci-fi a nezkoumá vesmírné dálavy. Pojednává totiž o muži, který po automobilové nehodě upadá do kómatu, během něhož se na základě dialogu se svými zosobněnými emocemi (utrpení, hněv, rozum, strach, pýcha, láska a vášeň) a hlasů své ženy a nejlepšího přítele sklánějících se nad jeho lůžkem, snaží rozpomenout na osudovou nehodu a vlastní život před ní. Byť samozřejmě ani plocha dvou cd nestačí k nějaké hluboké vnitřní analýze hlavního hrdiny a ve srovnání například s Dostojevského románem Zločin a trest The Human Equation zkrátka neobstojí, tak jistě nabízí poutavý příběh nutící k přemýšlení a na závěr i zdařilou a překvapivou pointu, kterou však zcela docení především znalci předchozích děl Ayreon. Po hudební stránce pak sází především na progresivní metal s bohatým aranžmá, který osciluje od odlehčených hudebních témat po depresivní a tíživé úseky.

King Diamond – The Puppet Master (2003)
Pokud se ve světě literatury již delší dobu honosí titulem Mistr hororu Američan Stephan King, pak ve světě hudby se totožným přízviskem zhruba stejnou dobu může pyšnit jiný král, Dán King Diamond. Ten na sebe poprvé upozornil v sestavě legendárních Mercyful Fate, aby o pár let později rozjel také úspěšnou kariéru v kapele pojmenované podle svého uměleckého pseudonymu. Na rozdíl od zmíněného amerického spisovatele dokázal King Diamond většinou tento pokleslý žánr podat takovým způsobem, aby byl při zachování všech podstatných žánrových atributů poutavý a nesklouzával ke křečovitosti a snaze děsit za každou cenu. Fantazie samotného principála souboru a skladatelská a instrumentální zručnost jeho souputníků na nahrávce The Puppet Master dosáhla vrcholu a subjektivně se jedná o doposud nejlepší nahrávku King Diamond. Na pozadí krvavého příběhu zasazeného do ulic Budapeště  King Diamond a spol. rozehrávají festival chytlavých melodií a uhrančivých nálad a jakkoliv se může zdát spojení horroru a klasického heavy metalu atraktivní pouze pro úzce profilovanou skupinu posluchačů, tak právě zmíněná nahrávka z roku 2003 je schopná díky své magické atmosféře upoutat i příznivce mnoha odlišných hudebních žánrů. K snazšímu přijetí tohoto alba nepochybně přispívá i to, že se na albu podílí také zpěvačka Livie Zita (žena Kinga Diamonda) a frontman tak méně využívá svou typickou a pro mnohé neakceptovatelnou fistuli. Příběh nešťastníka uvězněného v těle marionety dokáže přikovat k reproduktorům i posluchače skeptické k podobným druhům zábavy, a pokud nevěříte, zkuste si pustit extrémně návykový hit Magic a jistě mi dáte za pravdu. Výborně zpracovaná nenáročná zábava, která oproti zástupům dalších milovníků hororu není naivní nebo křečovitá.

Orphaned Land – Mabool (The Story of the Three Sons of Seven) (2004)
Izraelští Orphaned Land nechali své příznivce poměrně dlouho čekat na své třetí dlouhohrající album, ovšem roku 2004, tedy dlouhých osm let od předešlé nahrávky El Norra Alila, světu představili opravdu výjimečnou nahrávku. Její výjimečnost spočívá jednak v dokonalém a invenčním splynutí melodického metalu (prvky death metalu, doom metalu či power metalu), progresivního rocku a blízkovýchodního folkloru, a vzhledem ke zmínění desky v tomto výčtu pochopitelně i ve výrazné textové složce, která se zabývá tématem biblické Potopy světa. Příběh pojednává o třech synech Sedmého, kteří jsou reprezentanti jednotlivých abrahámovských náboženství, snažících se upozornit lidstvo na jeho pokleslost a varovat ho před blížícím se hněvem Sedmého. Výsledek jejich snažení je pak jistě znám nejen z První knihy Mojžíšovy, na kterou mimochodem odkazuje několika citacemi v latinském a hebrejském jazyce. Kromě výše zmíněných pozitiv má album Mabool i jednu báječnou vlastnost, a to schopnost sjednocovat, jelikož na koncertech kapely se vedle sebe bez problémů scházejí křesťané, muslimové i židé. Doslova šíření poselství míru metalovou hudbou.

Pain of Salvation – BE (2004)
Švédští progresivní metalisté Pain of Salvation svá alba běžně zastřešují konceptem a album BE pochopitelně není výjimkou. Zatímco na ostatních albech skupiny se hlavní mozek skupiny Daniel Gildenlöw tematicky drží spíše v rovině sociálně-kritické (Entropia, One Hour By the Concrete Lake, The Perfect Element I, Scarsick) nebo převážně intimní (Remedy Lane, Road Salt I a II), tak deska BE je poněkud odlišná a představuje nejkomplexnější textové (i hudební) dílo v dějinách souboru. Pojednává o Bohu, který přemýšlí o své existenci a za tímto účelem stvoří lidstvo, tedy jednu ze tří složek boží podstaty (Imago), kterou dotvářejí ještě Animae (duchovno) a Nauticus (boží vůle). S pomocí Imaga, tedy Božího obrazu, doufá, že najde smysl vlastního bytí. Bohužel samo lidstvo chce také znát svůj vlastní původ a smysl bytí a při jeho hledání se s pomocí techniky postupně odvrací od duchovna a následně samo sebe ničí, což však nevyhnutelně znamená, že se zánikem lidstva zaniká také sám Bůh. Typickým prototypem zkaženého člověka, jedincem, který touží sám být Bohem, je egoistický Mr. Money. Ten se ve snaze o nabytí věčného života nechává zmrazit, ovšem po probuzení procitá do absolutně zničeného světa, jehož je jediným obyvatelem. Kruh se tak uzavírá a Mr. Money se stává vládcem všeho, Nauticem, novým Bohem… Tento příběh je zasazen do bohatě aranžovaného progresivního rocku/metalu, v jehož rámci se dostává také na folkové prvky, klasiku, nebo gospel, a vzhledem k této výrazové rozsáhlosti a podnětné a podněcující textové složce je proniknutí do této desky trochu oříšek. Výsledek však bezpochyby stojí za vynaloženou námahu, což lze dokumentovat mimo jiné i tím, že i po letech mi při finále celé nahrávky pravidelně běhá mráz po celém těle. BE je bez přehánění jednou z nejlepších nahrávek celé rockové historie!

Solefald – Pills Againts The Ageless Lils (2001)
Jednou z nejzářivějších hvězd norské avantgardně-metalové scény posledních let je jistě dvojice Solefald. Hlavně čtveřice skvostných alb započatá debutem Linear Scaffold a konče progresivním retrem (záměrný protimluv!) In Harmonia Universali představuje ideální kombinaci čiré geniality a nepřehlédnutelného šílenství. Třetí deska Pills Againts The Ageless Ills sice na poli hudebním znamenala menší úbytek eklekticismu a šílenství oproti nejvyšinutější (a zřejmě nejlepší) nahrávce Neonism, ale co do textové náplně si s ní v ničem nezadala. Na základě příběhu, v němž vystupují dva bratři – filosof Fuck a pornograf Cain, zobrazují pánové Cornelius Jakhelln (držitel ceny Skandinávský román roku 2007 za dílo Quadra Natura) a Lars Nedland společnosti její pokřivený obraz. Tento obraz si však musí posluchač skládat postupně a po útržcích, jelikož příběh pudového Caina (mj. vrah Kurta Cobaina) a hloubavého Fucka je vyprávěn nepřímočaře a nutí posluchače k zamyšlení a neustálému srovnávání vlastního chování s chováním obou hrdinů. Pokud tedy máte chuť na dílo, v jehož útrobách se mísí hluboké myšlenky s absurditou a ironií, pak je pro vás třetí dlouhohrající deska Solefald ideálním společníkem.

Slovo závěrem
Díla uvedené v tomto výčtu jsou ryze subjektivní a do jisté míry i intuitivní výběr koncepčních rockových/metalových alb vzniklých v minulé dekádě. V podstatě jde o první nahrávky, které se mi při dotazu na toto téma vybaví, a nepochybuji, že mnozí z Vás mají napříč žánry odlišné favority. Tímto výběrem jsem Vás však snad přesvědčil, že právě rock a metal není pouze tou macho hudbou po okraj naplněnou testosteronem, ocelí, samoúčelným násilím, Satanem a nenávistí.