Předchozí článek
Kontroverze
Publikováno 21 Říj 2011
8. 9. 2011 – 13. 11. 2010
Právní a etická historie fotografie
Galerie Rudolfinum v těchto dnech hostí expozici s názvem Kontroverze – Právní a etická historie fotografie. Všechny vystavované snímky přitom mají jeden společný rys – v minulosti z nějakého důvodu vyvolávaly rozporuplné emoce.
Putovní expozice, v rámci níž si mohou návštěvníci prohlédnout okolo jednoho sta slavných i méně slavných fotografií, ukazuje, jak se měnil vztah tohoto média a společnosti v průběhu uplynulých dvou století. Většina snímků se totiž nezřídka stala předmětem soudních sporů, politických i odborných polemik a mnohdy neunikla ani pozornosti cenzury. Na pozadí výstavy tak můžeme sledovat proces postupného posouvání hranice oddělující od sebe témata, která je možné na fotografický papír zaznamenat, a která již ne. V uplynulých měsících si kontroverzní snímky mohli prohlédnout obyvatelé Bruselu, Paříže, Lausanne, či Vídně.
Snímky rozprostřené do čtyř místností Galerie Rudolfinum mapují éru fotografie od jejího vynálezu v roce 1839 až do dnešních dní. Jedním z nejstarších vystavovaných snímků je Portrét Oscara Wilda z roku 1882 od Napoléona Saronyho. Z významných osobností spjatých s tímto uměleckým materiálem, jsou na výstavě zastoupeni velikáni jako Nadar, Robert Capa, Sebastião Salgado, Man Ray, či Robert Mapplethorpe. Provokativnost současné fotografie na výstavě reprezentuje zejména Oliviero Toscani, reklamní fotograf firmy Benetton, jehož dílo Kissing-nun zobrazující jeptišku líbající se s knězem způsobilo zejména v katolické Itálii velké pozdvižení. Obdobné zemětřesení pak v USA vyvolala Maiselova fotografie roztrhané ruky povalující se na chodníku po útocích z jedenáctého září. Ta se k širší veřejnosti dostala teprve až díky této výstavě, neboť její publikování bylo ve Spojených státech zakázáno cenzurou.
Mnohem působivější sílu však v sobě skrývají snímky lety prověřených géniů, zejména pak Roberta Capy, kterému se na fotografii s názvem The Falling Soldier z roku 1936 podařilo zřejmě poprvé v historii zachytit moment smrti. Podle některých odborníků však ve skutečnosti nešlo o autentický záběr z války, ale o předem naaranžovanou scénku. Podobně fatálně pak vyznívají i snímky Sebastião Salgada. S tématem smrti ve svém díle pracují i Frank Fournier, jenž svým fotoaparátem zvěčnil kolumbijskou dívku umírající ve splaškách po výbuchu sopky v Andách či Kevin Carter, na jehož snímku se za zády umírajícího dítěte objevuje zlověstná silueta čekajícího supa. Není jistě bez zajímavosti, že pouhé dva měsíce poté, co za toto dílo získal Carter Pulitzerovu cenu, spáchal sebevraždu.
Specialitou pražské expozice je pak umístění drobných pultíků před každou vystavovanou fotografii. Z toho si pak mohou návštěvníci vzít list papíru, na němž je dopodrobna popsána historie snímku a důvod, proč vzbuzoval rozporuplné reakce. Zájemci si tak vlastně mohou postupně sestavit knížku dokumentující celou výstavu. Přestože je nápad českých kurátorů velmi neotřelý a zajímavý, skrývá se v něm jedno úskalí. Řada návštěvníků se totiž díky němu zaměřuje spíše na texty samotné, než na snímky na zdi. Vypovídající hodnotu by však měli mít fotografie sami o sobě a texty je pouze doplňovat.
Hodnocení:
Přestože rozlehlé prostory Galerie Rudolfinum nejsou pro nevelké fotografické práce zrovna tím nejideálnějším místem k vystavování, expozici lze hodnotit veskrze kladně. Najdeme zde totiž snímky těch nejvěhlasnějších fotografů všech dob. Ať již jde o Nadara, Roberta Capu, Man Raye, či Sebastião Salgada.
Výstava potrvá od 8. 9. 2011 – 13. 11. 2010
Kde:
Galerie Rudolfinum
Alšovo nábřeží 12, 110 01 Praha 1
Otevřeno:
úterý – středa, pátek – neděle: od 10 do 18 hodin
čtvrtek: od 10 do 20 hodin
Vstupné:
Plné: 130,- Kč
Zlevněné: 80,- Kč
88%
Pavel Besta
Báječná výstava, jakou je v Praze málokdy k vidění.
Naprosto souhlasím. Podobnou expozici jsem v Praze dlouho neviděla. Už jen kvůli Man Rayovi, jehož práce zbožňuji, bych se na výstavu vypravila. Je ale pravda, že pár fotografií má trochu kolísavou úroveň. Ty ostatní to však hrajě vynahradí.
Mnohdy velmi drsné, ale zároveň krásné snímky.
letošní hit číslo jedna. nic lepšího jsem prozatím neviděl. bomba
Osobně si myslím, že o takovou „bombu“ zase nejde. Kolem řady fotek sice byl v minulosti velký humbuk, ale ve skutečnosti jde o naprosto průměrné fotografie. Je sice pravda, že pár snímků tady určitě stojí za vidění, třeba Salgado, nebo Mapplethorpe, ale jinak je to bída.
Tak s tímhle názorem se rozhodně nemůžu ztotožnit. Co víc už byste chtěl? Vždyť je na výstavě to nejlepší, co fotografie může nabídnout. Jsou zde snímky Man Raye, Roberta Capy, Nadara, Doisneaua. Prostě takřka všech, co něco v dějinách fotografie znamenali.
Já si zase nejsem vůbec jistý, jestli fotografii brát jako skutečné umění. jde přeci jen o pouhý záznam reality a ta jako taková uměním zřejmě není, proč by tedy jí měla být fotografie?
Fotografie určitě uměním je. Dokazují to koneckonců i právě publikované snímky v rámci výstavy Kontroverze.
Super výstava. Všem bych vřele doporučil.