Půdní prostory Malostranské besedy v centru Prahy hostí od 19. září významnou kulturní událost letošního podzimu. Řeč je o expozici Dogma, jejímž autorem je světoznámý český fotograf Antonín Kratochvíl. A proč že se jedná o tak význačnou událost? Jednak pro samotnou osobnost autora, zároveň však i pro celkové pojetí a tématiku expozice.

Výstava velkoformátových, černobíle laděných snímků, zachycuje autorův pocit frustrace ze současného stavu české společnosti, kterou stále – i pětadvacet let po pádu komunismu de facto ovládá konzum. „Výstavu nechceme pojmout vysloveně negativně, i když bych byl rád, kdyby lidi přiměla k nějaké sebereflexi,“ říká o ní sám Kratochvíl. Symbolikou expozice se stává především strach, zbabělost, pocit nicotnosti a uzavřenost dnešní společnosti. Dle Kratochvíla tedy vlastnosti, které v nás zakořenily v období komunistické totality, a s nimiž je dnes třeba bojovat. „Ve svých portrétních fotografiích Antonín Kratochvíl symbolicky odráží svázanost dnešní společnosti, která postrádá rozlet v myšlení, odvahu a chuť jít alespoň kus cesty proti proudu,“ uvádí manažer výstavy Tomáš Kopečný.

Před objektivem Antonína Kratochvíla tak stanulo i několik osobností české umělecké scény, které si dobrovolně nechaly svázat obličej, potažmo nahé tělo silnými lany. Asi nejvýraznějším snímkem se pak stala tvář herce Boleslava Polívky, kterého pod silným provazem není na první pohled téměř poznat. Sám autor podotýká: „Vystavuji 11 fotek, které jsou 2-3 metry velké. Svázal jsem lidem obličeje – jako balík. Pointa je, že se lidé nerozbalili, aby se otevřeli jiným názorům a aby ventilovali svoji frustraci. Tak je mám svázané. Česká společnost si sebou nese tu netolerantnost minulé doby. Projevuje se to různými způsoby, lidé jsou na vás zlí v obchodě, když jdete na poštu, jste v MHD, na ulici. Cítím tu zahořklost nebo závist. Lidi by na tom měli makat.“

Kratochvíl patří k mezinárodně nejuznávanějším českým fotografům současnosti. Vzhledem k tomu, že střídavě žije v Praze a New Yorku, může velmi dobře srovnávat. Jeho fotografie se v minulosti objevovaly a dodnes objevují v prestižních světových novinách a časopisech a jsou vystaveny kupříkladu ve sbírce Bibliotheque Nationale v Paříži a v Muzeu moderního umění v San Franciscu. Svým objektivem už sedmašedesátiletý lovosický rodák stihnul zachytit takové celebrity jako je například anglický zpěvák David Bowie, francouzská herečka Jeanne Moreau, nebo Jean Reno. Od 70. let se Kratochvíl věnuje převážně reportážní fotografii. Vynikající snímky pořídil kupříkladu při zániku deštných pralesů v Jižní Americe, válečném konfliktu v Iráku, či ve vězení pro drogové dealery v Barmě. Za své snímky si už dvakrát vysloužil první cenu v soutěži World Press Photo.

Současnou výstavu pojal Kratochvíl velmi intimně. Tvoří ji pouhých jedenáct snímků, které jsou rozvěšené relativně daleko od sebe po celých půdních prostorách. Rozlehlá podkrovní místnost byla navíc zatemněna, takže se slabě osvícené fotografie jakoby vynořují ze tmy. Při pohledu na ně má návštěvník pocit, že se právě dívá do tváře nějakého mučeného jedince. Jak je však zjevné, spíše než o muka fyzická, jde především, i přes silná lana, o utrpení vnitřní. Kratochvíl sice v souvislosti se snímky hovoří o svázanosti dnešní společnosti, chápat je lze ale i v obecnější rovině, tedy jako obrazy intimní sešněrovanosti, neochoty otevřít se sám sobě i druhým. Stísněnou atmosféru navíc v Malostranské besedě skvěle dotvářejí také všudypřítomné lýkové sítě, jež jsou tu normálně k vidění, ale které dostávají na výstavě úplně nový rozměr.

Vedle fotografií mohou návštěvníci v Malostranské besedě zhlédnout také doprovodné video autentických monologů osobností, které se zamýšlejí nad předsudky soudobé společnosti. Své myšlenky a názory tu poodhaluje kupříkladu výtvarník David Černý, zpěvačka Tonya Graves, či spisovatel Michal Vieweg. „Fotografie se mi velmi líbí, ale musím říci, že to na nich těm lidem, kteří jsou omotaní lany a tím fyzicky zdeformovaní nikde nesluší. Na druhou stranu, člověku, který žije v zajetí dogmat, to nesluší nikdy,“ nechal se slyšet jeden ze zpovídaných, režisér Jan Hřebejk.

Hodnocení:

Ačkoli není nynější Kratochvílova výstava nijak rozsáhlá, za návštěvu bezesporu stojí. Ze snímků totiž vyvěrá přesně to, co autor zamýšlel; tedy sklíčenost, stísněnost a pocit neschopnosti vymanit se ze své skořápky. Ještě působivější by ale bylo nainstalovat fotografie do skutečně miniaturní místnosti, kde by je návštěvník měl všude kolem sebe, nejen před sebou, vedle sebe a za sebou, ale také nad sebou a pod sebou.

Výstava potrvá od 19. 9. 2014 – 17. 11. 2014

Kde:
Malostranská beseda
Malostranské náměstí 35/21
118 00 Praha 1

Otevřeno:
denně, krom pondělí od 12:00 – 20:00

Vstupné:
Plné: 100,-Kč
Snížené: 50,-Kč

86%

Markéta Texlerová