Vychází Kunderův román o stesku po vlasti

Přišel kvůli ní o československé občanství. Řeč je o Knize smíchu a zapomnění slavného brněnského rodáka Milana Kundery. Román se nyní dočkal de facto prvního českého vydání. Zatím byl totiž k sehnání jen v exilové verzi z roku 1981.

Brněnské nakladatelství Atlantis pokračuje ve splácení jednoho velkého literárního dluhu. Až dosud totiž u nás nebyly k dostání všechny romány, které Milan Kundera napsal ve své mateřštině. To se nyní změnilo. Kniha smíchu a zapomnění je posledním autorovým dílem, které světoznámý spisovatel vytvořil v češtině a které nebylo v jeho rodném jazyce prakticky k sehnání. Kundera dílo sepsal v polovině 70. let, kdy zamířil do emigrace. Kniha „vznikla v době, kdy jsem opouštěl Čechy a mířil se svou ženou do nám tehdy neznámé Francie,“ píše spisovatel v poznámce k nynějšímu vydání. Román sice sepsal v češtině, světlo světa však poprvé díky nakladatelství Gallimard spatřil v roce 1979 ve francouzském překladu. Vzhledem k tomu, že kritizuje totalitarismus a komunismus, nenechala na sebe reakce československého vedení dlouho čekat. Kundera byl ještě téhož roku zbaven státního občanství. To francouzské pak získal o dva roky později. A má ho dodnes. Sice obdržel čestné občanství rodného Brna, o to české ovšem nikdy znovu nepožádal. Čestná státní občanství navíc naše země na rozdíl od jiných bohužel neudílí.

Román se později dočkal i českého vydání. V roce 1981 za ním stálo exilové nakladatelství Sixty-Eight Publishers, vedené Josefem Škvoreckým. Nynější verze je proto vedena jako druhé vydání. S přihlédnutím k tomu, že Kunderova díla u nás nesměla až do roku 1989 vycházet a i poté bylo velmi složité je sehnat, považují ho někteří novináři za první oficiální. Oproti původnímu rukopisu doznal román několika výrazných změn. Kniha smíchu a zapomnění vychází „s mnohými změnami, škrty a novými nápady,“ upozorňuje Kundera. Složena je ze sedmi relativně samostatných příběhů. Ten nejdelší vypráví o emigrantce Tamině, která se dostane do utopické komunity dětí, jejichž společnost připomíná totalitní režim. Román doplňuje doslov Idyla, kýč, smrt a krása, který napsala prozaička Sylvie Richterová. Dílo, mající 260 stran, podle ní „zhodnocuje zralou zkušenost tří románů a tří sešitů Směšných lásek, kde radikální uplatnění nové filosofie románu začalo klíčit, a propojuje českou dějinnou zkušenost s civilizační situací západní Evropy.“

Sám autor nazval román „knihou stesku po Čechách.“ I když román… Podle slavného amerického spisovatele Philipa Rotha je otázkou, jestli lze dílo takto nazývat. Nemá totiž jednolitý děj. Kniha se spíše tváří jako soubor povídek. Podle Kundery není takovýto pohled správný; sám dílo definuje jako „román ve formě variací.“ Vzhledem k tomu, že autor zatím nezměnil své rozhodnutí neumožnit české překlady svých francouzsky napsaných děl, jde zřejmě o poslední knihu, která v Kunderově rodném jazyce vyjde. „Do francouzštiny knihu přeložil Francois Kérel, básník a můj přítel, jehož dokonalý překlad vyšel v roce 1979 v Paříži v nakladatelství Gallimard. Převlečena do dalších jazyků toulala se pak Kniha smíchu a zapomnění ještě dlouho světem a teprve teď se vrací domů, do českého nakladatelství na českém území. Vrací se tam po více než čtyřiceti letech,“ přibližuje Kundera historii českého překladu. Autor si, jak známo, nebývale stráží soukromí i integritu svých děl. Důkazem budiž zákaz jakýchkoli adaptací, na který narazí čtenáře hned na jedné z úvodních stran.

Jan Perniš