Annie Leibovitz o projektu Woman: Neplánuji přestat

Patnáctiletý projekt úspěšné fotografky Annie Leibovitz zobrazující významné ženy napříč profesemi, národnostmi a věku, pomalu spěje ke svému konci. V této chvíli je na cestě do finální destinace – Curychu. Fotografku, jež proslula snímkem ležící Yoko Ono s nahým Johnem Lennonem, však 30 tisíc prací neuspokojuje. Touží sbírku doplnit o Angelu Merkelovou, J. K. Rowlingovou a další.

„Vizualizaci žen považuji za důležitou činnost. Muži byli v umění a fotografii portrétováni vždy dobře, identitu žen jsme ale stále neodhalili. Prostřednictvím své práce se o tuto otázku velmi zajímám,“ uvedla fotografka v souvislosti se svou výstavou nazvanou Women: New Portraits. Mezinárodní tour, která se koná v 10 městech, nabízí portréty různých zajímavých ženských osobností. Na projektu se spolupodílí slavná feministická aktivistka Glorie Steinem. Společně představují první černošskou primabalerínu USA Misty Copeland, popové hvězdy Taylor Swift a Adele, či transgender celebritu Caitlyn Jenner. Nejpůsobivější je asi snímek objímajících se sester Williamsových poté, co Serena prohrála důležité semifinále a ztratila první místo na tenisovém žebříčku, nebo portrét Hillary Clinton v její pracovně (2009) s nápisem „Nikdo to nevzdávat“, což po výsledku prezidentských voleb vnáší do atmosféry obrazu zvláštní atmosféru. Leibovitz, která rodinu Clintonů fotí už řadu let, vyjádřila přání aktualizovat sbírku o další povolební portrét. „Důležité je prezentovat ženy způsobem, který jsme nikdy předtím neviděli – ve své síle a důstojnosti,“ prohlásila 67letá umělkyně pro Bussiness Insider. K focení žen bez tradičního objektivizovaného pohledu ji přiměla v roce 1999 Susan Sontagová, teoretička umění a její životní partnerka. Činnost započaly se ženami z Texasu, kde Leibovitz vyrůstala, a pokračovaly až do roku 2004, kdy Sontagová zemřela na rakovinu. Poté pořizovala individuální portréty pro časopis Vanity Fair a Vogue.

Před třemi lety Annie oslovila švýcarská banka UBS zprvu o nafocení reklamní propagace. Navrhla jí, že by znovuotevřela projekt Women. Pro návštěvníky zařídila volné vstupné a součástí jsou také veřejné přednášky vedené Steinovou o problematice porušování ženských práv, v rámci nichž si fanoušci mohou pohovořit s fotografkou osobně. Přestože fotografiím nemůžeme vytknout estetickou ani technickou kvalitu, část kritiků namítá, že se nová výstava od původního konceptu liší tím, že nenabízí takovou diverzifikaci osobností a neklade si závažné otázky (např. ohledně LGBT komunity). Spíše ukazuje „někoho slavného“ z naleštěné obálky magazínu. Tyto názory možná umocňuje fakt, že někteří Leibovitz platí vysoké částky, aby je vůbec vyfotografovala. Jak autorka sama dodává, cesta mezi uměním a komercí pro ni byla vždy klikatá. Jejímu úspěchu se však nemůžeme divit, už kvůli náročným studiím objektu před focením (někdy tím stráví i týdny) a dramatické výtvarné kompozici díla. Leibovitz popisuje svoji metodu tak, že se nesnaží s objektem navázat dialog (jako např. umělec Chuck Close), ale využívá prostředí a osvětlení na vizualizaci charakteru osoby. Inspirovala se především portrétistou celebrit Richardem Avedonem.

Leibovitz se za fotoaparátem pohybuje už 46 let. Začínala v časopise Rolling Stones, v němž pořídila snímky slavných rockových hvězd: Micka Jaggera (např. známá fotografie ve výtahu), Patti Smith nebo kontroverzního gonzo novináře Thomase S. Huntera. Více informací o výstavě zde.

Magdaléna Rosůlková