Letošní Cenu Jaroslava Seiferta získá Eugen Brikcius

Dva roky po vydání své obsáhlé sbírky s názvem „A tělo se stalo slovem“ získává Eugen Brikcius prestižní českou literární cenu, Cenu Jaroslava Seiferta. Ve svých třiasedmdesáti letech se tak stal v pořadí třicátým třetím umělcem, který byl za svou výjimečnou práci takto ohodnocen. Brikcius se zapsal veřejnosti do povědomí hlavně díky své poezii a próze. Avšak člověk je to rozhodně všestranně nadaný. Dále je totiž autorem i mnoha studií, esejí o výtvarném umění, literatuře, kultuře, rozhovorů či mediálních projektů pro televizi, rozhlas a tisk.

Téměř tisícistránkový knižní soubor „A tělo se stalo slovem“ obsahuje v podstatě od všeho trochu. Sbírá střípky Brikciových jak básnických, tak prozaických i esejistických děl. Autor si cenu za tuto knihu, kterou vydalo nakladatelství Větrné mlýny, převezme až v listopadu. Společně s ní mu bude předána i odměna sto tisíc korun. „Hlavním hrdinou Brikciusových textů je Brikcius sám, výstřední učenec a dandy, u něhož se nedá pořádně rozlišit nehorázně chlubivá sebeprezentace od žertovné autostylizace. Autora přitom nelze ztotožňovat s lyrickoepickým subjektem: básnické „já“ v roli protagonisty se tu stává svébytným uměleckým dílem. Hle, jedinečný muž ve svém jedinečném světě!“ vyjadřuje se v prologu Viktor Šlajchrt o této obsáhlé sbírce. Co v knize „A tělo se stalo slovem“ rozhodně najdeme, je humor – i když možná v lehce netradiční formě. Jejím základem je však čtrnáct svazků, které autor vydal až po roce 1990.

Eugena Brikciuse lze považovat za člověka, kterému v těle koluje rebelská krev a také je osobou, která se v životě potýkala s mnoha vzestupy a pády. Už jako chlapec na gymnáziu se zajímal o filosofii a její hlavní představitele. Na základě toho v maturitním ročníku nedostal doporučení ke studiu na vysoké škole. Pracoval tedy jako dělník. To mu však nezabránilo v realizaci jeho životních snů. V šedesátých letech začal pořádat happeningy – akce, kde je člověk vtažen tvůrcem do připravené události. Mezi ně patří například „Střešní zahrady“, „Achilleus a želva“, „Zátiší s pivem“ nebo „Chlebové mystérium“, kvůli kterému byl dokonce zadržen policií. Později pak zrealizoval land-artovou akci „Sluneční hodiny“ a na dlouhých dvacet let se v tomto směru odmlčel. V průběhu života se také naučil řadu cizích jazyků. Z angličtiny překládal texty do českého jazyka, při pobytu ve vězení v roce 1973 se naučil latinsky, v pozdějších letech také italsky. Od osmdesátých let žije Eugen Brikcius ve Vídni.

Cena Jaroslava Seiferta byla založena roku 1986 ve Stockholmu. Je jedním z prestižních českých ocenění za literaturu. Do roku 2013 se udělovala každoročně za nejlepší beletristické dílo vydané v posledních třech letech. Nyní se však uděluje jen jednou za dva roky. Mimo Eugena Brikciuse jsou nositeli této ceny i Ludvík Vaculík (1987; fejetonistická tvorba), Bohumil Hrabal (1993; Svatby v domě. Vita nuova. Proluky.), Milan Kundera (1994; Nesmrtelnost) či Václav Havel (2008; Spisy V. Havla, sv. 8). Ocenění je pojmenované po významné osobnosti české i světové literatury, Jaroslavu Seifertovi. Jméno laureáta se vyhlašuje vždy v podvečer 22. září, den před výročím narození držitele Nobelovy ceny za literaturu z roku 1984. Letos v porotě zasedlo stejné osazenstvo, jako při posledním udělování v roce 2012: Michal Bauer, Pavel Dominik, Libuše Heczková, František Janouch, Marie Jirásková, Jiří Peňás, Michael Špirit, Daniel Vojtěch a Jiří Zizler.

Klára Bečáková