Letošní ročník Czech Press Photo ovládli migranti
Výsledky soutěže o nejlepší novinářské fotografie jsou známé už několik týdnů. Po jejich vyhlášení putovaly oceněné a další vybrané práce i letos na Staroměstskou radnici, kde budou vystaveny až do konce ledna příštího roku. Porota pod vedením Petra Joska, do níž usedl například i známý český fotograf, Antotnín Kratochvíl, vybírala z neuvěřitelných 3 700 fotografií. Ty pak rozdělila do osmi soutěžních kategorií, v nichž udělila první tři místa a dohromady také celkem deset čestných uznání.
Hlavní cenu Křišťálové oko a první místo v kategorii Aktualita získali Uprchlíci na maďarsko-srbské hranici Jana Zátorského z Mladé fronty Dnes. Snímek zobrazuje „změť těl běženců chaoticky padajících přes sebe ve snaze překonat maďarskou hranici“ a připomíná „apokalyptická malířská plátna velkých mistrů“, okomentovala svůj verdikt porota. Vítězem kategorie Reportáž se stal Milan Jaroš z Respektu. I v jeho hledáčku se ocitli uprchlíci. Jedna z fotek série nazvané Exodus je zobrazuje z trochu jiné perspektivy. V porovnání se Zátorského vítězným snímkem je na tomto Jarošově přítomnost migrantů zobrazena tak trochu mimochodem. V popředí fotografie je vidět postarší pár v plavkách. Očividně turisti, kteří vyjeli na dovolenou. Klidně by to mohli být Češi. Paní má plážový klobouček. Oba stojí zády k objektivu, pán s rukou v bok, a hledí do moře. Proti nim, v pozadí, které vytváří moře, plave nedaleko od břehu přecpaný člun s přibližně dvaceti uprchlíky. Jeden z nich má vztyčenou ruku a mává směrem k pevnině. Autor je zachytil při cestě z ostrova Lesbos do chorvatského Tovarniku.
Milan Jaroš bodoval i v kategorii Aktualita. Získal v ní třetí místo za snímek ze série Sen začíná na Lesbosu zobrazující upřímnou radost dvou objímajících se mladíků, kteří právě připluli k řeckému břehu. Motiv migrační krize, nejhorší jakou nyní svět od konce války zažívá, naprosto ovládl první dvě kategorie Aktuality a Reportáže. Jen jedna z šesti umístněných fotografií není z prostředí hranic, ale z válečné zóny v ukrajinském Donbasu. Dokonce i v kategorii Portrét se na první místo dostal tematicky podobný snímek. Je na něm útržek pasu nalezený v lesích na srbsko-maďarské hranici. Ne snad, že by to byla další práce, která připomíná umění renesančních mistrů. Snímek Roberta Tapperta spíš vypadá jako důkazový materiál pořízený rutinním policejním fotografem. To, co tu vyvolává emoce, je ale příběh, který za kouskem obyčejného dokumentu stál, a který by nikdo z nás nechtěl prožít. Podobně je tomu i v případě série Tváře života obsahující portréty lidí, kteří přežili holocaust. Maňo Štruch za ni získal druhé místo v této kategorii a také speciální Cenu dětí, které tak svým kritickým okem rozhodly o pro ně nejpovedenějším snímku.
Kategorii Lidé, o kterých se mluví pro změnu ovládl Miloš Zeman. Českého prezidenta vyfotil Petr David Josek při oslavách výročí sametové revoluce v zákrytu dvou velkých černých deštníků, které ho měly ochránit před palbou vajec a jiných předmětů házených na protest českými občany. A dostal za ni první místo. Druhé pak náleží Davidu Kundrátovi z Blesku, který hlavu státu vyfotil u oběda při příležitosti návštěvy Mariánských lázní. Zachytil moment, kdy obsluha nadzvedává pokličky ze slavnostních talířů do výše pár centimetrů nad hlavy hostů. Snímek pojmenoval příznačně: Korunovaná hlava. A kdo v něm bude hledat karikaturnost či satiričnost, ten ji najde. Portrétní je i vítězná série fotografií z kategorie Umění a Zábava. Jmenuje se Babičky a Petra Vlčková na nich zobrazuje současnou módu seniorek. Což je velmi výstižná a vtipná sonda do jedné části naší české kultury.
Sportu letos dominovala černobílá fotografie a nejvýše porota ocenila sérii Petra Kleinera Zimní plavci dokumentující listopadový Český pohár zimního plavání. Černobílé holé stromy a napůl holá těla otužilců s pažemi pokreslenými soutěžními čísly vytvořily syrovou atmosféru fotografií, které vypadají, jako by vůbec nebyly pořízeny před rokem jako spíš někdy za éry socialismu.V kategorii Příroda a životní prostředí si odnesl první cenu Filip Singer za sérii Návrat divokých koní. Zdokumentoval na nich cestu zvířat do volné přírody v Mongolsku. Koně převalského absolvovali 36 hodin náročné cesty z České republiky a pražská Zoo je převážela ve spolupráci s Armádou České republiky. Oceněné fotografie z kategorie Každodenní život nám zase podávají svědectví o dnech obyčejných lidí od Kuby a Irák až po plavecký bazén v Podolí.
Mimo hlavní kategorie je zahrnuto také několik speciálních ocenění, jako je Canon Junior Awards pro účastníky do 25 let nebo Cena Výboru dobré vůle, kterou uděluje Nadace Olgy Havlové na základě motta „Můj život s handicapem“. Nejprestižnější z těchto cen je Grant Prahy pražského magistrátu v podobě ročního stipendia na fotografování proměn hlavního města. Letos ho získal Martin Frouz z Univerzity Karlovy. Ten řadu let systematicky mapuje opravy památek v hlavním městě a grant mu zaručila jedna z jeho kolekcí o rekonstrukci památníku Mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí. Stipendium je na 120 000 Kč. Stejný obnos mimo jiné získá, kromě plastiky Křišťálového oka, i absolutní vítěz soutěže. Czech Press Photo už třetím rokem zahrnuje také Video sekci. Videosnímky jsou, alespoň prozatím, spíše moderním doplňkem stěžejního fotografického materiálu. Letos porota vybírala jen z několika desítek. Krátká zpravodajská a dokumentární videa ale stojí za zhlédnutí a všechna jsou dostupná online na stránkách CPP. Velmi silný je například snímek Nezlomené o ženách, které přežily kyselinové útoky v Indii.
Po delší době opět silný ročník Czech Press Photo. V posledních letech nestálo za moc. Nyní ale díky nebývalému množství problémů a kauz opět ukazuje, že česká dokumentární fotografie na tom není tak špatně, jak se někdy tvrdí.
Pravda, pravda. Všechny letos oceněné snímky jsou velmi silné. Zejména ty první dva mají opravdu hloubku. Možná bych je prohodil, ale to je věcí názoru.
Umělecky nejkvalitnější je ten snímek Milana Jaroše nazvaný Sen začíná na Lesbosu. Je v něm totiž podle mě něco víc…
Tím si nejsem tak jistá. Jak se ale většina lidí shoduje, letošní ročník je skutečně nebývale silný. Osobně si nepamatuji, že by na Staroměstské radnici kdy byly k vidění tak hluboké snímky. Nejde přitom o jednu nebo dvě kvalitní fotografie, ale o desítky mimořádně povedených záběrů.