Čínský disidentský autor Liao I-wu není českému čtenáři neznámý. Proslavil se knihou Hovory se spodinou a nyní jeho touha ukázat světu to, co mělo zůstat skryto, pokračuje dál. V díle „Kulky a opium: Život a smrt na náměstí Nebeského klidu“ formou rozhovorů předkládá čtenářům nespočet lidských osudů spojených událostmi ze dne 4. června roku 1989, kdy čínská armáda na náměstí Nebeského klidu zmasakrovala tisíce lidí.

Liao I-wu potajmu vedl rozhovory s obětmi oné události a poté je upravil a vydal. Všechny účastníky spojuje zničený život za trochu kuráže. Autor si totiž záměrně vybral spíše náhodné „hrdiny“, než skálopevné organizátory demonstrace. Tzv. „výtržníci“, kteří se už jen nemohli dívat na násilí páchané čínskou armádou a poháněni vlastenectvím se přidali na stranu demonstrantů. Jejich čin však pro ně samotné měl kruté následky. Byli vězněni, mučeni a i po propuštění se protloukali životem s cejchem vyvrhelů. Ti, co studovali, nedostudovali, ti, co měli práci, o ni přišli. Někteří z nich si odnesli následkem krutého zacházené ve vězení podlomené zdraví. Za tuhle krutou daň se jim nedostalo žádného zadostiučinění. Kniha Kulky a opium je tak vlastně první větší satisfakcí za jejich utrpení.

Liao I-wu čtenáře nešetří. Ve své 384 stran dlouhé knize jim servíruje také popisy dění ve vězení, tedy i toho, jak vypadalo mučení elektrickým obuškem do intimních partií a mlácení do bezvědomí, které potkalo téměř každého politického vězně. Hlad, nemoci a nedostatek hygieny – to vše syrovým způsobem autor čtenáři předkládá jako na jídelním podnose. Ale nezůstává jen u zápisků z vězení, 57letý rodák ze Sečuanu, který dnes žije v německém exilu, zkoumá i to, co s člověkem udělá desetileté věznění, jaký má dopad na jeho další život venku a jak moc dokáže diktatura zlomit lidskou duši. Liao I-wu nešetří ani čínský lid. Velmi otevřeně kupříkladu píše o tom, že masakr 4. června je jedna věc, ale zapomnění lidí, věc druhá. „Kdo mohl vědět, že když začnou reformy a otevře se trh, budeme my Číňané myslet jen na zisk, že zapomeneme na spravedlnost, že začne nová éra totální korupce?“ ptá se v jednom rozhovoru velitel pořádkové hlídky Liou I. Autor se tedy nezamýšlí jen tak samotnými událostmi roku 1989, ale i nad tím, co následovalo, jak se obrovská euforie, které podlehly tisíce lidí, postupem času vypařila a po krátké době došlo k zapomnění, nebo jak lidé v zaslepené touze po klidném životě brali oběti čínské diktatury jako zločince.

Nejde jen o přepis rozhorů, Liao I-wu jako zkušený básník a prozaik dal hovorům literární podobu. Díky tomu jde o velmi čtivou, ucelenou a umělecky hodnotnou knihu. Do rozhovorů čínský literát přidal také hovory s vojáky, kteří se během demonstrace dali na opačnou stranu, za což byli krutě potrestáni. Součástí sbírky rozhovorů je i seznam 202 osob, které 4. června roku 1989 zemřely na náměstí Nebeského klidu, seznam 29 lidí, kteří na tom samém náměstí byli zmrzačeni nebo těžce zraněni. V dalších přílohách autor objasňuje, jak jména obětí vypátral a v poslední kapitole zmiňuje osm lidí, kteří byli v době vydání ještě stále zavření. Krom toho kniha ještě obsahuje překlad básně Krveprolití. Tu autor napsal krátce po masakru jako svého druhu svědectví. Když ji nedlouho po incidentu uveřejnil, byl zatčen a odsouzen k tříletému vězení. Po návratu z cely, kde si on prošel krutým mučením, a kde se dvakrát neúspěšně pokusil o sebevraždu, se Liao I-wu potloukal, jak se dalo. V roce 2011 se pak rozhodl natrvalo zakotvit v Německu, kde žije dodnes.

Hodnocení:

Kniha Kulky a opium má sloužit jako svého druhu paměť národa, který zapomněl. Lia I-wu se v ní vrací k událostem, k nimž v červnu roku 1989 došlo na náměstí Nebeského klidu a zamýšlí se v ní nad postojem člověka ke svobodě a i přes pocit marnosti stále věří v jeho nezdolnost.

Vydavatelství:
Mladá fronta

Rok:
2014

Překlad:
Bohuslav Smil

86%

Alžběta Bublanová