Libeskind představil návrh Kurdského muzea v Iráku

Před necelým týdnem oslavil světově proslulý americký architekt židovského původu Daniel Libeskind kulaté sedmdesáté narozeniny. Dárek k nim si zhruba před měsícem nadělil tak trochu sám, když odtajnil podobu návrhu pro Kurdské muzeum, které by mělo vyrůst v Iráku.

Již dlouhá léta patří Daniel Libeskind do soudobé architektonické špičky. Do té se dostal v revolučním roce 1989 díky neotřelému návrhu berlínského Židovského muzea, jehož základní kámen byl položen o tři roky později. Stavbě zpřístupněné v roce 2001 dal totiž tvar Davidovy hvězdy. Rozměrný objekt navíc nechal potáhnout stříbřitým plechem a jeho povrch rozdrásat nepravidelnými vrypy. Muzeum díky tomu na první pohled působí dosti sugestivním a ponurým dojmem. Na realizaci následně navázal velkým množstvím dalších staveb, zejména pak muzeí. Své výsadní postavení ve světě architektury potvrdil nedlouho po nástupu nového tisíciletí, kdy mu byly svěřeny práce na Ground Zero. Místo, kde do teroristických útoků z 11. září roku 2001 stály věže Světového obchodní centra, změnil k nepoznání. Pod jeho kuratelou tu vyrostl působivý památník a muzeum věnované obětem tehdejších útoků. Před třemi lety navíc nedaleko Ground Zero Libeskind dokončil stavbu mrakodrapu nazývaného též jako Věž svobody. Ten má 104 pater a tyčí se do výšky 541 metrů, což z něj dělá nejvyšší stavbu USA i celé Západní polokoule. Náklady na jeho vybudování se nakonec vyšplhaly na 3,8 miliardy dolarů, v přepočtu tedy asi na 90 miliard korun.

Další výraznou architektonickou stopu by v dohledné době mohl Libeskind zanechat také ve válkou stále zmítaném Iráku. V polovině minulého měsíce totiž zveřejnil svůj návrh budovy Kurdského muzea. „Společně se svým týmem jsem se pustil do vizionářského projektu, který chce sdílet příběh kurdských lidí se světem a který má být otevřeným dialogem pro budoucí generace Kurdů,“ prohlásil Libeskind při odtajňování vzhledu muzea. Rodák z polské Lodže se zatím v této části světa nemůže pochlubit žádnou výraznější stavbou. Těžko přitom očekávat, že by se tato situace, s ohledem na autorův původ, měla nějak výrazně do budoucna změnit. Jednu stavbu by ale v muslimském světě mohl Libeskind dokončit – a to právě Kurdské muzeum. To by mělo vzniknout v historickém jádru Arbílu na severu země. Město je považované za nejstarší nepřetržitě obývanou metropoli světa a nepsané hlavní centrum Kurdů. Pro světle šedivou Libeskindovu stavbu bylo vyhrazeno místo na dohled od zdejší citadely, která má tutéž barvu.

Muzeum by v lecčem mělo připomenout architektovu slavnou berlínskou realizaci, a to jak svým vzhledem, tak zvolenou koncepcí. Stavba bude podle návrhu složena ze čtyř různě velkých a skosených budov. Ty podle Libeskinda mají představovat čtyři země, v nichž Kurdové nyní žijí, tedy Turecko, Sýrii, Irák a Írán. Všechny části muzea bude spojovat mřížovaná struktura.  „Design budovy se pohybuje mezi dvěma extrémními pocity.  Na jedné straně smutku, který se váže k historii a na druhé straně radosti, neboť Kurdové jsou národ, který hledí do budoucnosti,“ stojí v Libeskindově prohlášení. Uprostřed stavby vznikne nevelké nádvoří, které bude sloužit k meditaci a setkávání. Její okolí by mělo být protkané několika působivými vodními plochami. Po svém dokončení muzeum podle plánu nabídne 14 000 metrů čtverečných výstavních ploch. V galerii bude možné navštívit jak permanentní přehlídku, tak v ní budou probíhat krátkodobé výstavy. Na vybudování muzea ovšem zatím chybí to nejdůležitější, tedy peníze. Jak se nechal Libeskind slyšet, kurdská regionální vláda musela vyčleněné prostředky použít na boj. Zda se jí podaří najít někoho, kdo by se finančně na výstavbě muzea podílel, je otázkou…

Pavel BestA