Lvi, Medvědi a Oscaři rozdáni. Kam směřuje současný film?

Uplynulý měsíc nabídl milovníkům filmu hned několik příležitostí k zamyšlení nad směrem, kterým se ubírá současná kinematografie – nejprve na Berlinale, a brzy nato na Oscarech a Českých lvech. Z udělených ocenění je patrný kontrast mezi tradičním vnímáním filmu jako úniku a zábavy, a příklonem k naléhavějším a závažnějším tématům. Film ovšem i nadále zůstává především příběhem. A v budoucnu se tak akademici i diváci budou muset vyrovnat s otázkou, zda jej hodnotit spíše po stránce umělecké nebo společensky-publicistické.

Nominace na všechna uvedená ocenění vycházejí z názoru odborníků. Berlinale je ovšem v tomto směru poněkud výjimkou, protože jde o festival, na kterém ceny udílí malá mezinárodní porota, odborně nesourodá a sestavená ad hoc. Navíc je přehlídka známá svou politickou angažovaností, která je zřejmá i na výběru soutěžních filmů a vítězů. Ani tak ale nezůstává stranou odborná stránka. „Medvědi“ mohou přitáhnout pozornost k opomíjené provenienci zahraniční kinematografie a pomoci mladým talentům získat cenné kontakty. Ústupkem ve jménu vyššího dobra je pak skutečnost, že v posledních letech je Berlinale stále více spjato s kulturou světových celebrit a hvězdných článků ve společenských časopisech. Hlavní účel festivalu ovšem, s německou věcností, podtrhuje příjemně krátké a neokázalé předávání cen. V ostrém protikladu stojí ceny americké Akademie filmového umění a věd. Od historicky prvního předávání cen, které trvalo pouhých patnáct minut, se Oscaři přerodili v komerčně nejvýznamnější mezinárodní filmové ocenění. A to znamená žeň pro sponzory i média a hollywoodský cirkus, v dobrém a i ve zlém. V posledních letech se ale i tyto ceny stávají stále „uvědomělejšími“ a přecházejí ke korektnějšímu výběru moderátorů i doprovodných aktivit. Zajímavá je v tomto světle kategorie zahraničních filmů, ve které se prolíná zájem ocenit kvalitní snímky se snahou podpořit politicky významná témata a utlačované tvůrce. S ohledem na překvapivé vítězství snímku Spotlight v hlavní kategorii a avizovaná opatření proti rasové diskriminaci, lze do budoucna očekávat, že Akademie začne klást ještě daleko větší důraz na téma a názor filmu. To je ale z pohledu kinematografie hranice velice jemná a také sporná.

Čeští lvi jakoby poletovali ve větrném tunelu mezi okázalostí a smyslem. Dlouhý televizní přenos doprovázel křečovitý flash mob operních pěvců, červený koberec a odkazy na Hollywood. Zároveň ale některé momenty připomněly začátky přenosů z období „nadvěcnosti“, kdy jakoby záleželo jen na rozhodnutí o udělení cen, nikoliv jejich předání, cenu za mimořádný počin v oblasti audiovize získal seriál Kancelář Blaník a zaznamenat šlo i pár sdělení nad rámec filmu. Letos oceněná tvorba ukázala, že Češi umí vytvořit zajímavou tvůrčí koprodukci (Schmidtke) i řemeslo na světové úrovni (Sedmero krkavců). Chce se říci, že letos chyběla ženská kategorie v poloněmé roli, kde by ocenění za svůj výkon plný komiky, něhy i ženské síly, zasloužila Martha Issová. Nikoho nepřekvapila cena pro Alenu Mihulovou, která po dvaceti letech restartovala hereckou kariéru filmem Domácí péče. Navzdory úspěchu na zahraničních festivalech však film žádnou z dalších nominací neproměnil.

Komedie Ztraceni v Mnichově, velmi pozitivně hodnocená kritiky, získala Českého lva za nejlepší scénář. Dlouho očekávaný projekt Petra Zelenky přináší, na cukrové kostce oblíbeného humoru, nahořklou medicínu hlubšího zamyšlení nad osudem Čech a povahou Čechů. Z hrané tvorby ale Lvy zcela ovládly Kobry a užovky. Ocenění získali Kryštof a Matěj Hádkovi, Lucie Žáčková ve vedlejší roli, i režie Jana Prušinovského. Skvělý scénář je celovečerní prvotinou Jaroslava Žváčka, talentovaného scénáristy a autora, který za svůj literární debut Lístek na cestu do pekla získal v roce 2012 cenu Magnesia Litera. Pochvaly se dočkala i syrová kamera filmu, který se stal také nejlepším hraným filmem. Plakát k němu od Michala Tilsche pak už 20. ledna dostal cenu Akademie za nejlepší filmový plakát.

Mezi dokumenty uspěl film Opři žebřík o nebe, který si už v minulosti získal pozornost pro citlivé zpracování tématu, které sice není tak divácky přitažlivé, ale přesto mimořádně silné a přínosné. Velmi důležitá je pak studentská cena pro krátký film Ondřeje Hudečka Furiant. Mladá tvorba totiž nemá do povědomí nefestivalových a „neartových“ diváků nijak lehkou cestu. Podstatnou novinkou letos byly ceny pro televizní tvorbu. Dokumentární Filmová lázeň, historické Americké dopisy (ČT) a publicistické drama Mamon (HBO) nastavují vysokou laťku pro televizní tvorbu. Všechny tři jsou příkladem toho, jak hlubší reálná témata pronikají i do televize. Otázkou ovšem zůstává, nakolik jsou tato ocenění odrazem skutečného vkusu českého diváka, který se do kina podle tvrdých čísel vydá spíše na Mimoně.

Veronika Křížová