Magdalena Kožená se představila v náročné trojroli

Hned dva velké benefiční koncerty vážné hudby zažilo v uplynulých dnech naše hlavní město. Minulé úterý nejprve basbarytonista Adam Plachetka vystoupil na benefičním koncertu Nadace pro předčasně narozené děti a včera se poprvé na prknech Rudolfina ukázala Magdalena Kožená s projektem podporujícím základní umělecké školy. Donátorský galavečer je na programu zítra.

Nebývá příliš časté, aby se benefiční večer svou uměleckou kvalitou vyrovnal běžným koncertů vážné hudby. 19. února se tak ale v paláci Žofín stalo. V rámci vystoupení ve prospěch Nadace pro předčasně narozené děti a jejich rodiny v zaplněných prostorách novorenesanční budovy totiž vystoupil náš asi v současnosti nejznámější operní pěvec, Adam Plachetka. Ten velká očekávání spojená se svým jménem bezezbytku naplnil. Dá se dokonce říci, že do určité míry i překonal. Během večera stihnul odzpívat úctyhodných osm árií a k tomu posluchače ještě potěšit dvěma dalšími přídavky. Jediné, co v rámci benefice nezafungovalo úplně dokonale, bylo trochu zvláštní propojení vysokého umění a moderování, které organizátoři akce svěřili do rukou Leoše Mareše. Ne že by si Mareš známý především díky své ranní show na Evropě 2 jako uvaděč a konferenciér vedl špatně, přeci jen zde ale působil trochu nepatřičně. Koncert samotný to ale neovlivnilo a ani nemohlo. Ten dosáhl mimořádné kvality. Snad i díky tomu se nadaci podařilo vybrat velmi pěkných 805 tisíc korun.

 
Repertoár zvolil Plachetka, tak aby vystoupily do popředí jak jeho pěvecké přednosti, tak aby si koncert vychutnalo i méně erudované publikum. Jádro večera proto tvořily známé úryvky z Mozartových a Rossiniho oper. „Hlavní přednosti Plachetkova umění spočívají ve flexibilitě a mnohotvárnosti výrazu, kterou ale uplatňuje s decentní uměřeností, bez afektovaného přehánění,“ vysvětlila operní publicistka Helena Havlíková. Návštěvníci si mohli Plachetkův jedinečný hlas poslechnout kupříkladu ve Figarově svatbě, Lazebníkovi sevillském, nebo Donu Giovannim. S ním třicetiletý pražský rodák sklízí a zřejmě ještě sklízet bude velké úspěchy. Kromě toho, že v této roli vystupuje ve Vídeňské státní opeře, letos se s ní ještě v květnu představí také ve Slovenském národním divadle. Na začátku letních prázdnin pak slavnému svůdníkovi propůjčí svůj hlas také na Hudebním festivalu Znojmo, kde si na něj lidé budou moci zajít celkem třikrát. V roli citlivého doprovazeče se na Žofíně po boku Plachetky představil Symfonický orchestr Českého rozhlasu, který se nezanedbatelným dílem zasloužil o vysokou uměleckou úroveň celého večera.

Druhý velký nadační koncert se teprve v Praze odehraje. Zítra večer ho bude hostit Rudolfinum. Už ve středu tu však vystoupila Magdalena Kožená se svým poloscénickým programem, který se stane jádrem i nadcházejícího galavečera, který bude věnovaný základním uměleckým školám. Česká mezzosopranistka totiž před nedávnem založila nadační fond, jehož cílem je podporovat právě tento typ vzdělávání, který je podle Kožené i v rámci celosvětového srovnávání naprosto unikátní. „Základní umělecké školy tvoří kořeny naší kulturnosti, naší lásky k umění. Ve světovém měřítku jsou zcela unikátním vzdělávacím systémem, který je třeba hýčkat, rozvíjet a podporovat,“ prohlásila Kožená před pár dny pro ČTK. Připomeňme jen, že u nás funguje 488 takovýchto uměleckých škol, v nichž podle údajů ministerstva školství studuje bezmála čtvrt milionu žáků.

Včerejší koncert byl součástí rezidenčního hostování Kožené u České filharmonie, při němž se známá brněnská rodačka představuje posluchačům v rozličném repertoáru. Večer, který režijně připravil Ondřej Havelka, odstartovala svými dvěma oblíbenými áriemi z Monteverdiho opery Korunovace Poppey, v níž se představila coby zavržená císařovna Ottavie. Následovala zbrusu nově složená kompozice Ariadna má problém, která vznikla speciálně pro tuto příležitost, respektive proto, aby vytvořila plynulý přechod od barokní hudby k té soudobé. Tu zde zastupovala interpretace Sequenzy III. italského avantgardního autora Luciana Beria, jež je založená na rozbití textu a jeho proložení nejrůznějšími lidskými zvuky. „Velmi to připomínalo vystoupení Ivy Bittové, s tím rozdílem, že Kožená nepouští svůj hlas do přírodní divokosti a syrovosti, jakou si často dovolí Bittová, ale naopak jej neustále drží v intelektuálním poli hry,“ okomentoval to publicista Petr Fischer. Podle odborníků to byly právě tyto skladby, které se trochu překvapivě, staly vrcholem večera. Jím totiž původně mělo být až vystoupení po přestávce. I to se ale Kožené mimořádně podařilo.

Finále obstaralo dramatické provedení skladby Claudia Monteverdiho Souboj Tankreda a Klorindy, při němž se Kožená objevila na malém jevišti na pódiu Dvořákovy síně ve zlatavé zbroji. Právě v ní utvrdila svůj nezměrný pěvecký talent, neboť plynule převzala trojroli Tankreda, Klorindy i vypravěče. Obdobný program by měl mít i páteční galavečer. „Po prvním kroku na donátorském večeru, kde doufáme, že posbíráme nějaké finanční prostředky, je dalším konkrétním krokem akce Open ZUŠ představující projekty všech škol, která by se měla konat jednou ročně. Ale mým plánem je také jednou do roka uspořádat galakoncert, přispět mým honorářem a dát tak další podnět k činnosti nadace,“ prohlásila Kožená před pár dny pro ČTK. Konkrétní plány fondu by měly být představeny také v rámci zítřejší benefice.

Jan Perniš