Man Bookerova cena
Hilary Mantelová
Až do letošního roku se žádnému britskému autorovi, natožpak ženě nepodařilo získat prestižní Man Bookerovu cenu dvakrát. Začátkem toho týdne se to však změnilo. Porota ji totiž po třech letech opět přiřkla Hilary Mantelové.
Šedesátiletá prozaička, která v minulosti pobývala v Botswaně, nebo Saúdské Arábii si ji vysloužila za druhou část tudorovského eposu s názvem Bring Up The Bodies (Přineste mrtvoly). Ten moderním jazykem převypravuje životní příběh Thomase Cromwella, prvního ministra Jindřicha VIII., jenž zásadním způsobem ovlivnil běh anglických dějin. Hlavní osa díla se točí především kolem nešťastného osudu druhé manželky anglického krále Anny Boleynové, která byla i díky Cromwellově přispění obviněna z cizoložství a nakonec popravena před Bílou věží londýnského Toweru.
Román tak přímo navazuje na předcházející knihu Wolf Hall, za níž si Hilary Mantelová vysloužila v roce 2009 první Man Bookerovu cenu. Celou tudorovskou trilogii by měl v nadcházejících letech uzavřít román The Mirror and The Light. Kdy přesně se ho však dočkáme, je otázkou. Pokud jde o jeho děj, ten je dopředu téměř jasný. Měl by nám totiž přiblížit poslední roky Thomase Cromwella, jehož život podobně jako ten Anny Boleynové, nakonec v roce 1540 ukončil kat. A co je vlastně na historických dílech Hilary Mantelové tak neobyčejného? „Hilary Mantelová je spisovatelkou, která přemýšlí krví. Umí zmobilizovat svoji prozaickou sílu a využít ji k tomu, aby vylíčila morální dvojznačnost tehdejší doby i nestálost politického života,“ osvětlil rozhodnutí poroty její šéf Sir Peter Stothard.
Hilary Mantelová se může pochlubit mnoha literárními vavříny. V minulosti byly její romány oceněny Knihou roku Sunday Express, či Hawthorndenovou cenou. Od roku 2006 je rodačka ze třicetitisícového městečka Glossop nositelkou Řádu britského impéria. Za sebou má nejen pestrou literární tvorbu, ale i neobyčejný životní příběh. Svého času totiž pracovala jako sociální pracovnice a prodavačka v obchodním domě. Později se se svým manželem odstěhovala do Botswany, kde zjistila, že její deprese nejsou způsobené jen zážitky z léčebny pro dlouhodobě nemocné, ale i endometriózou, závažným gynekologickým onemocněním, po jehož léčbě Matelová přišla o možnost mít děti a výrazně přibrala na váze.
Prvním literárním pokusem Hilary Mantelové byl historický román A Place of Greater Safety, jenž pojednává o francouzské revoluci. „Už v něm Mantelová dokázala, že temné postavy jí nejsou cizí,“ nechala se před časem slyšet spisovatelka Margaret Atwoodová. Kniha však vyšla až v roce 1992, tedy dlouhých sedm let poté, co Mantelová debutovala knihou Každý den je Den matek. Do dnešního dne stihla britská prozaička napsat dvanáct knih. Do češtiny byly prozatím přeloženy pouze dvě z nich, román Wolf Hall a Za temnotou, který letos vydalo nakladatelství Argo. Na příští rok je pak naplánován překlad Bring Up The Bodies, díky němuž si Mantelová odnesla nejen jedno z nejprestižnějších ocenění pro anglicky píšící autory, ale také šek na padesát tisíc liber (asi 1,6 milionu korun).
Pavel BestA
Naprosto nechápu. Její román Wolf Hall jsem četl a je průměrný až hanba. V českých luzích a hájích máme podobného autora Jana Bauera. Mantelová je sice výrazně lepší, ale i tak představuje středněproudou literaturu, která nenabízí žádný obsahový ani stylistický trhák.
Walter Scott v sukni.
Tak špatné, jak píše Kačer, to rozhodně není, ale je pravda, že o žádné převratné romány rozhodně nejde. Ale co chtít od země, jejímž kulturním znakem se stal James Bond?