Mánes je po nákladné a rozporuplné rekonstrukci
Slavná výstavní síň Mánes včera otevřela částečně své prostory. První expozice v opravené galerii je věnovaná dílu českého karikaturisty a ilustrátora Ivana Steigera. Na kolaudaci nadále čeká restaurace, která by měla být zprovozněna v létě.
Funkcionalistická památka architekta Otakara Novotného prošla v uplynulých dvou letech výraznou proměnou, která stála 140 milionů korun. Rekonstrukci si Nadace českého výtvarného umění, které Mánes patří, platila sama. Na tak vysoký obnos si ale musela vzít půjčku od banky a nyní bude úvěr postupně splácet. Zrenovovaný sál proto bude sloužit zejména pro komerční účely, a umělci, kteří v něm budou chtít vystavovat svá díla, budou muset zaplatit nájemné. Jakým způsobem bude budova využívána, naznačily akce, které se v ní konaly před vernisáží Steigerovi expozice. Na konci dubna se zde konala módní přehlídka a začátkem května byl v sále představen nový vůz Ferrari Kalifornia.
Nadace se nyní bude muset hodně snažit, protože kdyby dluh nesplácela, Mánes propadne bance. Zatížit budovu takto velkým úvěrem, přinesl četnou kritiku. Objevily se názory, že Nadace chce tímto krokem docílit vyhlášení insolventního řízení. Aby totiž dostala tak markantní úvěr, musela budovu převést na společnost Apella fine arts. Ale hned poté, co půjčku dostala, byl majetek opět vrácen nadaci. Kritici také poukazují na fakt, že výběr expozic se nebude řídit kvalitou, ale spíše tím, kdo dá víc peněz. „Obáváme se, že tady bude další ryze komerční výstavní síň, ve které nebude rozhodovat kvalita výstavy nebo její relevance na současné výtvarné scéně, ale klíčové bude jen to, zda bude daný umělec schopný zaplatit si pronájem galerie. A tohle nepovažujeme za důstojné tak významné galerie jako je Mánes,“ říká Johana Lomová z hnutí Mánes umělcům.
Budova Mánes vyrostla na Masarykově nábřeží na místě bývalých Šítkovských mlýnů v roce 1930, kdy si ji postavil Spolek výtvarných umělců Mánes. První akcí, která se zde konala, byla oslava 80. narozenin prezidenta Masaryka, jenž se na stavbě finančně podílel. Poté došlo i na výstavy. Tou první se stala expozice s názvem „Sto let českého umění 1830 – 1930“, která odstartovala úspěšnou éru, kdy se Mánes etabloval jako kvalitní výstavní síň, v níž mají místo jen ta nejlepší tuzemská a zahraniční díla. Právě proto přednedávnem vznikla skupina Mánes umělcům, která se snaží přesvědčit Nadaci, aby vrátila budově její bývalý umělecký lesk a ztracenou prestiž.
Už v minulosti se musel Mánes potýkat s různými problémy, v roce 1947 byla část budovy předělána na kanceláře. Po pádu komunismu se pak stal na čas jedním z center Občanského fóra. Postupem času ale začaly mít zdejší prostory problémy s nevyhovujícím zabezpečením, špatnou klimatizací a vytápěním. Kvůli patnáctiletým sporům o vlastnictví budovy byla rekonstrukce možná ale až nyní.
Konečně. Bohužel od výstavní síně nelze očekávat nic dobrého. Pokud tam bude vystavovat ten, kdo si zaplatí, tak to nebude mít žádnou kvalitu.
Uvidíme. Předem bych nechtěl Mánes odsoudit, ale takovou kvalitu jakou měla tato výstavní síň za první republiky už asi nikdy mít nebude. Rád se ale budu mýlit.
Tragédie, že takto slavná výstavní síň nezůstala veřejná a proměnila se v ryze soukromý objekt, jehož majitelé budou chtít na výstavách jen vydělávat, bez ohledu na umělecké kvality vystavovaných děl.
Právě konaná výstava Ivana Steigera není špatná, ale že by se jí mělo v Mánesu startovat, tím si úplně jistá nejsem; určitě by se našli významnější umělci, kteří by zde mohli a asi i měli dnes vystavovat.
Je dobře, že se budovu podařilo opravit. V posledních letech byla už v dost zuboženém stavu.
Výstava je ale dost ubohá.