Marie N’Diaye

Přebal knihy

Tři mocné ženy

Kniha Tři mocné ženy francouzské spisovatelky Marie N’Diaye předkládá čtenáři jemný ale zároveň detailně propracovaný pohled do psychologie a životů tří žen.

Román oceněný slavnou Goncourtovou cenou tvoří tři příběhy žen, které spojuje stejný osud spočívající v ocitnutí se v cizím prostředí. Hlavním tématem všech příběhů je tak exil, přičemž hrdinky mají vždy co do činění s Afrikou a Francií (koneckonců sama autorka se narodila francouzské matce a senegalskému otci). To co je spojuje, je moc. Moc bojovat s nepřízní osudu. Všechny hrdinky totiž prožily příběh, který na světě zakusilo nespočet žen, ani toto vědomí však nijak nezmírňuje jejich bolest. Mocné jsou tak zejména proto, s jakou pokorou a lidskostí přijímají svůj úděl. Například hrdinka posledního příběhu Khady přistupuje k věcem, jakoby se děly mimo ní. „Po celou tu dobu se bude sveřepě upínat k přesvědčení, že za povšimnutí stojí jen skutečnost fyzického utrpení. Neboť její tělo bude trpět bez ustání,“ dočítáme se o Khady, která je po smrti svého manžela vyhoštěna z rodiny a snaží se dostat za svou sestřenicí do Francie. I v této tíživé situaci nachází Khada ve svém životě důstojnost. Má zničené tělo od prostituce, někteří muži už s ní nechtějí spát, myslí si, že je nemocná, přesto se nakonec tato mladičká naivní Afričanka hrdě postaví své vykořisťovatelce.

Pokud je pro všechny tři příběhy něco signifikantní, pak je to otevřenost jednotlivých výpovědí. Autorka se nebojí intimních popisů. Nebojí se popisovat věci, o kterých se normálně nemluví, o věcech, které se zpravidla normálním hrdinkám nestávají. Ale nejsou hrdinkami právě ty ženy, které dokážou bojovat proti nepříjemných událostem? Khada má zanícenou vagínu od opakované prostituce, Norah zase trpí únikem moči. Přesto v sobě obě ženy naleznou obrovskou sílu vyrovnat se svými problémy.

Dalším společným motivem všech tří příběhů jsou přírodní symboly. V prvním z příběhů, který se odehrává v Africe, se několikrát vyskytuje veliký flamboyánový strom, na kterém sedává otec Norah. Ten svojí dcerou pohrdá a nikdy jí nedá lásku. Na sklonku života se pak obrací k přírodě a vysedává po večerech na flamboyánové větvi. Ve druhém příběhu, odveze mladý muž africkou univerzitní učitelku do Francie, ale nedokáže jí zde nabídnout důstojný a bohatý život. Zde se pro změnu objevuje pták, který muže několikrát napadne. Ve třetí povídce se Khada krátce před smrtí promění v ptáka. Autorka se tak občas pouští do fantaskna, jakoby ve smutných beznadějných příbězích dávala naději, která přichází ze shora. Přichází jako nějaké nadpřirozeno. Přichází z větví, na křídlech ptáků.

Autorský styl Marie N’Diaye je nepřehlédnutelný. Její propracovanost a smysl pro detaily je obdivuhodný. Pouští se do citlivé něžné hry odhalující příběhy jako když olupujeme cibuli. Nejde o příběh plný zvratů, akčních okamžiků, i silné aspekty příběhů nám autorka předkládá jakoby jen tak mimochodem. Její příběhy nepokračují, ale jdou do hloubky a odhalují se. Stejně jako psychologie postav a myšlení hrdinů, které vypravěč před námi úplně vysvlékne. Přesto místy složitá souvětí mohou čtenáře odradit. Ne každému se bude chtít prokousávat se přes dlouhé věty plné metafor s absencí děje.

Sonda do světa žen, které bojují s nepřízní osudu. Autorka nám předkládá stále aktuální otázky ohledně ženského práva, migrace a statečnosti obyčejných žen. Je až obdivuhodné, kolik se v tak citlivém a něžném vyprávění najde vražd a násilí.

Vydavatelství:
Jota

Rok:
2010

Překlad:
Ivana Tomková

80%

Alžběta Bublanová