Neviditelná dívka Mariel Hemingway je upřímná zpověď děvčete vyrůstajícího v rodině trpící na všelijaké neduhy včetně depresí, rakoviny a závislosti na alkoholu a prášcích.

Autorka líčí očima dítěte a později dospívající slečny svou rodinu, své zázemí a vše, co se kolem jejího světa točí. I když jde o deníkovou formu umocněnou seznamem věcí k přemýšlení na konci každé kapitoly, rozhodně nelze říct, že se jedná o klasický dívčí deníček. Mariel Hemingway popisuje jen momenty, které o něčem vypovídají, střípky tvořící mozaiku jejího pohledu na svět. Protože, jak ona sama říká: „Dítě vidí hodně, i když je samo tak trochu neviditelné.“

Vypravěčka používá civilní jazyk, bez zbytečného patosu a to i v dramatických okamžicích, takže si čtenář až zpětně uvědomí, k jakým dějovým zvratům dochází. Jenže autorka je popisuje jen tak mimochodem a pokračuje dál ve sledu událostí. Způsob vyprávění má být zřejmě jakousi paralelou dětství, kdy nám také nedochází některé věci přímo, i když jsme ve středu jejich dění. Stejně jako Mariel, která se od malička potýká s přílišným popíjením jejích rodičů a častými hádky mezi nimi, drogovou závislostí jedné sestry a bulimií sestry druhé. Zatímco ona citlivě pozoruje všechny, pro ostatní je nezajímavým děckem, a později ne příliš hezkou holčičkou. „Snažím se vypadat hezky, ale s těmi krátkými vlasy, hubenýma nohama, širokým obličejem a chybějícím předními zuby to není zrovna jednoduché,“ svěřuje se vypravěčka a touto niternou zpovědí se dostává blíže čtenáři pod kůži.

Dějový posun působí nenásilně a téměř nenápadně i ve vývoji hlavní protagonistky, která z malé ošklivé holky roste v sebevědomou slečnu. Její dospělost vyznívá naplno zejména v situaci, kdy pomáhá své matce postižené rakovinou a je právě Mariel, kdo se o ni stará. Pouhým konstatováním sděluje také fakt o rodinném původu bez zbytečných emocí. Ano, je vnučkou slavného Ernesta Hemingwaye, a zároveň chodí na školu, která nese jeho jméno, ale spíše jí to přijde zvláštní, než že by z toho nějak profitovala. Ve svém dětském vnímání se snaží hlavně pochopit skutečnost, že její děda několik měsíců před jejím narozením spáchal sebevraždu. Během čtení útlé knihy to vypadá, že snad každý člen této rodiny má nějaké problémy, včetně naší hrdinky, která trpí obsedantně-kompulzivní poruchou. Nicméně žádný z problémů nedokázala ve svém dětském slovníku pojmenovat, proto je předestírá opravdu tak, jak jsou vidět očima malé dívky.

Kniha vznikla zejména za účelem pomoci právě těm, co sami tápou, a proto autorka zvolila deníkovou formou tak blízkou všem dětem a dospívajícím. Na konci románu zveřejnila seznam organizací, které pomáhají v kritických chvílích, ať už jde o závislosti, psychické potíže či poruchy příjmu potravin.

Hodnocení:

Kniha o sto stránkách je jemnou výpovědí dítěte narozeného do problematické rodiny a je určena především dospívajícím, kteří se ještě nedokážou poprat s nástrahami života. Nicméně autentické vzpomínky vnučky Ernesta Hemingwaye osloví i starší čtenáře. Ovšem v dnešní době zaměřené na napínavé a na zvratově bohaté děje, si pravděpodobně Neviditelná dívka nenajde příliš příznivců.

Vydavatelství:
Portál

Rok:
2016

Překlad:
Kateřina Pietrasová

65%

Alžběta Bublanová