Mario Vargas Llosa

Pantaleón a jeho ženská rota

Zatímco Muammar Kaddáfí se už několik let schovává za svojí ochrankou složenou z lybijských panen, hlavní hrdina Llosova románu Pantaleón Pantoja pro změnu musí velet četě prostitutek. Jednoho dne se ale všechno zvrtne…

Příběh knihy Pantaleón a jeho ženská rota je nápaditý a chytlavý. Kapitán Pantaleón Pantoja dostane úkol zřídit Sbor potěšitelek, lehkých děvčat pro osamělé vojáky v amazonských pralesech. To vše v důsledku stále se množícího znásilňování místních žen. A tak v přísné buržoazii armády, která funguje podle nalajnovaných předpisů, vzniká útvar naplněný chtíčem, biologickými potřebami a tělesnou krásou. Tyto dva zcela odlišné světy žijí vedle sebe až do doby, než Pantoja vzdá veřejně hold jedné zavražděné potěšitelce. Sbor totiž má fungovat v přísném utajení. Obyvatelé Iquitos přitom o Sboru potěšitelek vědí již od první chvíle. Llosův román se tak se štiplavým humorem a nadsázkou pouští nejen do byrokratického systému v armádě, ale také do pokrytecké morálky. Lidé odsuzující existenci ženské roty totiž slepě následují fanatického bratra Francisca a pod jeho vlivem následně ukřižují několik nevinných obětí.

Pantojovo přehnané úsilí vytvořit dokonalé dílo postupně přerůstá přes hlavu jeho nadřízeným, kteří nemohou nevidět stále se rozšiřující řeči o Sboru potěšitelek. Kapitánova popularita navíc stále stoupá a začíná tak špinit dobré jméno armády. Pantaleón se přitom nesnaží o nic jiného než plnit vojenské rozkazy. Po aféře s prostitutkami odmítne odejít z armády a uvědomí si, že nedokáže žít bez nadřízených a jejich rozkazů. Armáda se přitom k němu obrací zády. Ti, co mu na začátku důvěřovali, ho opouštějí. „Víme o vás víc než vy sám,“ říkají mu na začátku. Tento kafkovský motiv se objevuje i na konci knihy, kdy hlavní hrdina čeká v předsíni na rozsudek celé dlouhé odpoledne.

V románu Pantaleón a jeho ženská rota je zvláště důležitý zvolený styl. Absence popisného vyprávění vrhá čtenáře rovnou do děje. Do něj pak pronikáme díky dialogům, vojenským hlášením, novinovým článkům, rozhlasovým reportážím, dopisům či náboženským kázáním. Rozhovory se navíc střídají bez jakéhokoli úvodu, leckdy jen po odstavcích. Toto zdánlivě nahodilé a občas i chaotické uspořádání dialogů má svůj význam. Autor se totiž snažil vybrat jen to nejdůležitější, co má pro příběh a postavy smysl a vytvořit z toho mozaiku světa. Zatímco dialogy jsou krátké, vystižné a oproštěny od dlouhých popisů, rozhlasové či novinové reportáže, hlášení či dopisy jsou výrazně delší. Vyprávějí totiž nejen příběh, ale vypovídají i o samotných postavách, od nichž se o události dozvídáme. Tyto přechody přitom Llosa zvládl bravurně.

Třistastránková kniha působí na jednu stranu jako lehký příběh, který se přečte jedním dechem, na druhou stranu je až s podivem, co všechno se autorovi podařilo do knihy vměstnat. To důležité totiž leží skryté pod nánosem slov.

Llosův nově vycházející román je dokonalou mozaikou vykreslující armádní buržoazii, chtíč osamělých vojáků, honbu za penězi a vraždy zfanatizovaných příznivců bratra Francisca, kteří pijí krev ukřižovaných lidí. To vše psané ve strohých dialozích, dopisech a chladných vojenských hlášeních.

Vydavatelství:
Euromedia – Odeon

Rok:
2011

Překlad:
Vladimír Medek

85%

Alžběta Bublanová