Mezi pražskými buskery září nová hvězda

Circus Problem nepotřebuje vyvýšené pódium. Jevištěm jsou mu ulice a náměstí po celé Evropě, a kdekoli to tento roztodivný ansámbl rozbalí, způsobuje kolaps dopravy a šílenství náhodných diváků.

Circus Problem roztancuje i mrtvého. Když Martin Sedlák, jedna z vůdčích osobností skupiny, rozezní housle v balkánském rytmu, dívky šílí a muži divokým tancem propotí košili. Taková atmosféra je běžná na koncertech této veselé skupiny nejen na jejich takřka domácí scéně klubu Duende. Vyprávět by o tom mohli lidé v Paříži, Salzburgu nebo Istanbulu, kam se na vlastní pěst v půjčené dodávce a bez peněz členové tohoto hudebního tělesa v minulosti vydali. Na cestu si vydělali buskingem, tedy pouličním vystupováním a prodejem cédéček, která si vyrobili doma, a na jejichž další náklad jim chybí toner v tiskárně.

Řeč je o skupině s proměnlivým počtem členů a jediným cílem – rozesmát lidi a ukázat jim, že na světě není problém, ze kterého by se nedal udělat cirkus. Tedy nic si nebrat příliš vážně, a raději si pořádně zatancovat. Circus Problem, momentálně čítající osm osob, válcuje posluchače směsicí balkánských, židovských i československých lidových písní a šikovným aranžmá přelazeným do punku. Známé písničky i klezmer tak střídá To ta Hel´pa nebo Eště som sa neoženil, které zpívá celá hospoda i s barmany.

Tahle kapela si zaslouží pozornost, nejen proto, že je to parta sympaťáků, pro které není problém přesvědčit náhodnou divačku, aby zatančila jako Charlie Chaplin. Především však proto, že mají odvahu a nadšení, nebojí se ničeho a radost z hraní je patrná v každém tónu. Až příště půjdete po Praze a uslyšíte veselý akordeon, divoké housle, djembe a tubu, zastavte se a nechte si rozjasnit tvář. Přihoďte těmhle sympaťákům pár drobných do klobouku a přispějte jim tak na další cédéčko, nebo na cestu za hraním.

Eliška Venglařová