Muži nemají jednoduchý život, a ti přelétaví obzvlášť. To a několik dalších poselství přináší představení Miláček Célimare, vtipně napsaná fraška, jejíž vznik sahá až do roku 1863. Autoři hry, dramatik Eugène Labiche a libretista Alfred Delacourby tehdy pravděpodobně nepředvídali, že jejich nápad bude sklízet úspěch dokonce i více než sto let od svého vzniku.  Po filmovém zpracování se hra dočkala svého uvedení také v Praze v Divadle na Fidlovačce.

Představení skutečně dostálo žánru komedie, zejména s přihlédnutím k jejímu obsazení a výjimečně zábavným hereckým výkonům. Jediná postava není natolik všední, aby unikla divákově pozornosti, od samotného Miláčka Célimara ztvárněného Igorem Barešem, až po vedlejší postavu škodolibého komorného. Komické repliky jsou doprovázeny také tancem a zpěvem, které jsou ve hře prvkem ojedinělým, avšak velmi výrazným. Za vyzdvihnutí určitě stojí herecké podání Sandry Pogodové v roli Miláčkovy tchýně. Její grimasy rázu, ať už pohrdlivého, koketního či vyděšeného nezanedbatelně podtrhují komediální charakter celého představení. Společně se Ctiradem Götzem tak tvoří sehraný, vzájemně se doplňující manželský pár. Výborně si vede také Igor Bareš, který titulní úlohu převzal po Zdeňku Kupkovi. Ten se totiž během zkoušení zranil a musel se role vzdát.

Ústřední příběh, byť úsměvně naivní formou, představuje situaci ne až tak vzdálenou od reality. Hlavní zápletka nepřímo poukazuje na situace, kdy v zájmu vlastní spokojenosti a momentálnímu pocitu štěstí přehlížíme věci jednoznačné, a to i když nepříjemné prozření stojí přímo před námi. Kdo by také primárně pomyslel na nevěru svého partnera, když v jejím důsledku získá nejlepšího přítele? Pánové Bocardon a Vernouillet, manželé Célimarových milenek, ti rozhodně nikoliv. Také Miláčkova manželka Emma, v podání Barbory Mošnové, prožívá nenadálé překvapení až ve chvíli, kdy už opravdu není zbytí a jasný důkaz o manželových záletech stojí přímo před ní. Do té doby si však její postava stihne projít pokročilým vývojem. Copatá holčička, jejíž flirtování s o mnoho starším Célimarem mohlo na diváka působit až lehce znepokojivým dojmem, s nástupem druhého dějství zmizí ze scény. Na její místo spolu se změnou kulis nastupuje také k nepoznání změněná manželka Emma, tentokrát překypující ženskostí a vyzrálostí.

V zájmu poselství skrytých, by však neměla být opomenuta ta očividná, divákovi důrazně předložená. Po přátelích můžeme žádat cokoliv, peníze vyjímaje. Návštěvníci Divadla na Fidlovačce tedy budou mít v budoucnu jasno, jakým způsobem od sebe odehnat potenciální manžele svých milenců. Nejen oni by však měli mít stále na paměti, že vdanou ženu je třeba respektovat, stejně tak ale jejího manžela.

---

Hodnocení:

Nebývale zábavné a zdařilé představení. Doporučit ho lze všem divákům, kteří mají rádi inteligentní humor, věrnou práci s předlohou a dobré herecké výkony.

88%

Kristýna Červinková