Nobelova cena za literaturu putuje překvapivě do Číny

Zveřejnění jména nového nositele Nobelovy ceny za literaturu zbudilo záhy po svém vyhlášení velké vášně. Laureátem ocenění se totiž stal čínský prozaik Mo Jen. Ve čtvrtek 11. října o tom rozhodl Nobelův výbor.

„Z politického hlediska zpívá Mo Jen stejnou melodii jako čínský nedemokratický režim. Myslím, že je proto nevhodné, aby Nobelovu cenu za literaturu získal,“ nechal se krátce poté slyšet obhájce lidských práv Tcheng Piao. Po celém světě a zejména pak v Číně samotné se následně rozhořela diskuze o tom, nakolik je pro zisk daného ocenění rozhodující politická angažovat autora a na kolik jeho literární kvality. Obraz Mo Jena jako zavilého obhájce komunistického režimu, jak se ho pokusila vylíčit některá tuzemská a hlavně zahraniční média, je však na hony vzdálený realitě. Ale je to vůbec u podobného ocenění podstatné?

Vzhledem k tomu, že Mo Jen u nás bohužel patří k takřka neznámým autorům je třeba úvodem ztratit pár vět o jeho životě. Literát, jehož vlastní jméno zní Kuan Mo-jie, se narodil v roce 1955, díky čemuž měl možnost na vlastní kůži zažít hrůzy Maova režimu. V letech 1958 až 1962 to byl Velký skok vpřed, který zemi uvrhnul do hlubokého středověku a vedl k hladomoru apokalyptických rozměrů, jemuž podlehlo podle odhadů 20 až 40 milionů lidí. Mo Jen mezi nimi naštěstí nebyl. O čtyři roky později přišel „Velký rudý kormidelník“ Mao s další vypečenou reformou známou jako Kulturní revoluce. Ta zasáhla do Mo Jenova života velmi citelně. Jeho rodiče totiž byli považováni za reakcionáře. Jedenáctiletý chlapec byl proto vyhozen ze školy a poslán na pole. Byla to paradoxně až lidová armáda, do níž Mo Jen vstoupil v jednadvaceti letech, která mu umožnila začít se věnovat psaní.

Svojí první povídku publikovat rodák z provincie Šan-tung v roce 1981. Do dnešních dní k nim přidal zhruba dalších sto. Krom toho je Mo Jen autorem 11 románů. Prorazit se mu podařilo relativně záhy a to již v roce 1987 románem Rudé pole, který na pozadí války s Japonskem vypráví milostný příběh, a jehož filmové zpracování si o rok později odvezlo hlavní cenu z filmového festivalu v Berlíně. A proč tedy ta kritika? Zejména proto, že se Mo Jen stal již v roce 1979 členem Komunistické strany Číny a později i místopředsedou oficiálního čínského Svazu spisovatelů. Proti tomu je však třeba namítnout, že Mo Jen nedostal Nobelovu cenu za mír, ale za literaturu. Jeho politické postoje proto musí jít při hodnocení vhodnosti či nevhodnosti udělení ceny jednoznačně stranou. Jediným kritériem zde musí být kvalita jeho díla, která je těžko zpochybnitelná.

„Je to nesporně mimořádný spisovatel. Už třicet let chrlí jeden dobrý román za druhým, přičemž některé lze považovat za zásadní, a to nejen v čínské literatuře. To, že není známý u nás, vypovídá spíše o našich poměrech. Ve světě je to nejpřekládanější čínský prozaik a v takové Francii jsou jeho romány bestsellery,“ prohlásil pro Lidové noviny překladatel Denis Molčanov. Zdali je čínský spisovatel skutečně nadán tak neobyčejným talentem, se může český čtenář jen těžko přesvědčit. Žádná Mo Jenova kniha totiž zatím do naší mateřštiny přeložena nebyla. K podobné situaci však u nás rozhodně nedochází poprvé. V uplynulých dvou dekádách se to již stalo takřka železným pravidlem, z čehož bohužel vysvítá žalostný stav české kultury a společnosti jako takové. Jak jinak tento stav, kdy náš knižní trh každoročně zaplaví přes 17 000 nových titulů, jimž však místo laureátů Nobelovy ceny vévodí kuchařky a romány od Michaela Viewegha pojmenovat, než marasmem.

Příští rok by snad měl vyjít alespoň Mo Jenův stěžení román Kypré boky, bujné poprsí v překladu již zmíněného Denise Molčanova. Koneckonců i díky němu dostal čínský literát Nobelovu cenu. Švédská akademie ocenila především halucinační realismus, který je typický pro většinu Mo Jenových knih. „Má tak unikátní styl, že když přečtete půl jeho stránky, hned poznáte, že je to Mo Jen,“ nechal se slyšet šéf akademie Peter Englund. Sám Mo Jen považuje za své literární vzory Williama Faulknera a Gabriela Gárciu Márqueze. Ač by se mohlo zdát, že jde o vůbec prvního čínského držitele Nobelovy ceny za literaturu, není tomu tak. Již v roce 2000 totiž prestižní ocenění získal jeho krajan Gao Xingjian, který však krátce předtím emigroval do Francie. Oproti svým předchůdcům neobdrží Mo Jen společně s cenou deset milionů švédských korun, jak bylo v uplynulých letech zvykem, ale jen milionů osm (cca 23 milionů korun). Na vině je ekonomická krize…

Pavel BestA