Mogwai
The Hawk is Howling
Soundtrack k doznívajícímu podzimu a jedna z nejlepších desek tohoto roku. Dámy a pánové, dovolte mi představit Vám nové album skotských Mogwai.
Mogwai patří spolu s pár dalšími spolky na absolutní vrchol post-rockové pyramidy, na čemž nové, již šesté studiové album The Hawk is Howling nic němění a naopak jejich výsostné postavení jen pečetí. Post-rock je poměrně široký žánr a dalo by se dlouhé hodiny diskutovat, jestli tu či onu kapelu do této škatulky zařadit, ale pokud se budu řídit svým úsudkem o daném žánru, tak tvrdím, že společně s letošní deskou Klimt 1918 (ačkoliv tito Italové míchají vícero stylů) nic lepšího nevyšlo.
Z každé noty a z každého tónu je patrné, že máme tu čest s výbornými instrumentalisty a skladateli. Tentokráte Mogwai zcela rezignovali na zpěv a celé album je čistě instrumentální, takže nosné melodické linky většinou kouzlí kytara nebo klávesy. Přestože jsou kompozice srozumitelné, tak možná právě absence vokálu způsobí, že se najdou posluchači, kteří současnou tvorbu Mogwai nevydýchají. Přitom samotné album si žádá pouze soustředěný poslech a za odměnu posluchači nabídne hodinu zasněné a melancholické muziky.
Celým albem prostupuje psychedelická atmosféra a zvláštní pocit melancholie. To lze dokumentovat například na první skladbě I’m Jim Morrison, I’m Dead, která svou zvláštní atmosférou přikovává posluchače k reproduktorům. Následující Batcat, ke které vznikl i zdařilý videoklip, je zase poměrně svižnou a hutnou skladbou a na pitvaném albu se jedná o jednoznačně nejtvrdší položku. Celé album je také velmi dobře dramaturgicky vyvážené, skladby táhlé se doplňují s hravými kousky (hitová The Sun Smells Too Loud) a celek v závěru výborně graduje skladbou The Precipice, po které si posluchač nevěřícně zakroutí hlavou, že už uběhlo těch cca 60 minut poslechu a automaticky bez přemýšlení mačká tlačítko replay.
Pochvalu si zaslouží i zvuk, který v hutných pasážích slušně masíruje sluchovody a v táhlejších skladbách zase dává skvěle vyniknout každému z nástrojů.
Hodnocení:
Mogwai natočili výborné album, které sází oproti dřívějšku na lehce srozumitelnější strukturu skladeb, ve které předkládá posluchači typickou melancholii made in Mogwai.
Rok vydání:
2008
Vydavatelství:
Wall of Sound
Oficiálnístránky:
http://www.mogwai.co.uk/
http://www.myspace.com/mogwai
Sestava:
Dominic Aitchison – baskytara
John Cummings – kytara
Stuart Braithwaite – kytara
Barry Burns – kytara, klávesy
Martin Bulloch – bicí
Seznam písní:
I’m Jim Morrison, I’m Dead
Batcat
Danphe and the Brain
Local Authority
The Sun Smells Too Loud
Kings Meadow
I Love You, I’m Going to Blow Up Your School
Scotland’s Shame
Thank You Space Expert
The Precipice
90%
-jt-
Docela nášup!
Nechápu, jak může někdo poslouchat takový kravál. Mě z toho šla hlava kolem.
Good post, I will mention it on my blog.. Cheers