Byť nedávné zdravotní problémy frontmana Motörhead nahlodaly teorii o tom, že jadernou válku přežijí pouze švábi a Lemmy Kilmister, tak a o nesmrtelnosti hudebního odkazu této kapely nelze nikterak pochybovat.

Ostatně jiný klasik, chrchel plovoucí v toaletní míse života A.J. Rimmer, BDP, SDP, označuje Motörhead vedle Mozarta a Mendelssohna jako skutečnou klasiku. V případě této britské legendy sice ještě neuplynuly stovky let od doby, kdy se první tóny její hudby rozlily prostorem, ale za téměř čtyřicet let na scéně se Motörhead stačili do (minimálně rockové) historie nesmazatelně zapsat. Stačilo k tomu pouze namíchat originální výbušnou směs z blues, rock´n´rollu, rocku a punku, která byla a stále je naprosto jedinečná. Pochopitelně se najdou soubory, které se Motörhead více či méně úspěšně pokoušely kopírovat a počet interpretů, jenž se těmito britskými pyrotechniky nechal inspirovat je také poměrně rozsáhlý (poslechněte si například evropskou thrash metalovou scénu z přelomu osmé a deváté dekády minulého století, první black metalové spolky, skandinávský crust, nebo dirty rock´n´rollové spolky), ale originál je stále pouze jeden. Pokud začne Lemmy kázat svým chraplákem a celá kapela spustí onu typickou a na kost ohlodanou hudbu, tak si můžete být okamžitě jisti, že jde o zcela upřímnou a autentickou hudební výpověď prostou jakékoli přetvářky či snahy se podbízet. V případě Motörhead zkrátka platí otřepané „co na srdci, to na jazyku“.

V několika posledních letech družina okolo Lemmyho, kterému bude zanedlouho již úctyhodných sedmdesát let, vydávala alba, jimž nešla upřít kvalita a jež byla hodná jména kapely, ale úrovně těch největších historických milníků, mezi něž můžeme řadit nesmrtelné kolekce Overkill, Bomber, Ace of Spades, Another Perfect Day (velmi nedoceněná nahrávka), 1916 nebo Bastards, bohužel nedosahovala. S blížícím se datem vydání novinky Aftershock pak pochopitelně vyvstávaly otázky, jak asi bude nová deska znít a jestli Motörhead někam uhnou z vytyčeného hudebního směřování.

Po prvním poslechu bylo jasné (no, zřejmě již před ním), že Aftershock je klasická nahrávka Motörhead. I přes mírné pokroky a úkroky v mezích zákona se totiž tvorba kapely stále pohybuje v daných mantinelech a i v dobách, kdy se například její současníci poněkud nešťastně vzhlédli v hudbě povrchních amerických glam metalistů, hair metalistů a sleaze rockerů, byli Motörhead neochvějnou jistotou na poli explozivního rock´n´rollu. Oproti několika posledním nahrávkám disponuje čerstvá emise tohoto tria přidanou hodnotou, která Aftershock pasuje do pozice jedné z nejlepších desek kapely od počátku devadesátých let.

Komplet obsahuje jak tradiční vysokooktanové nátěry a drsný rock´n´roll, který Vás přenese na divokou imaginární jízdu zašpiněným pickupem po americkém jihozápadě, tak i poctivé blues, jehož tóny se následně rozlévají zakouřeným barem v bezejmenném zapadákově, v němž Vám budou dělat společnost pouze nepříliš výřeční řidiči nákladních automobilů, barman s pohotovostí lenochoda po lobotomii a otrávená servírka, jejíž krásu odvál čas a pouštní písek. V tomto pochybném podniku, ve kterém lidově řečeno „chcípnul pes“ (mimochodem ten palčivý zápach buď skutečně pochází z dekompozičního procesu nějakého uhynulého zvířete, nebo jde o opodál sedícího řidiče), pak ještě naposledy usrknete ze sklenky bourbonu a vydáte se na další úsek vaší cesty.

Hodnocení:

Zatímco legendární frontman Motörhead se v nedávné době potýkal se zdravotními problémy a nebyl v příliš dobré kondici, tak samotná kapela je na aktuální nahrávce v nejlepší formě za posledních dvacet let. Aftershock je zkrátka poctivou a autentickou porcí ostrého metalického rock´n´rollu s hitovým potenciálem.

Rok vydání:
2013

Vydavatelství:
UDR GmbH

Seznam skladeb:
Heartbreaker
Coup De Grace
Lost Woman Blues
End of Time
Do You Believe?
Death Machine
Dust and Glass
Going to Mexico
Silence When You Speak to Me
Crying Shame
Queen of the Damned
Knife
Keep Your Powder Dry
Paralyzed

80%

-jt-