Ústředním tématem většiny děl kanadské prozaičky Alice Munroové jsou vztahy, které v průběhu života mezi sebou navazují ženy a muži. Nejinak je tomu v nedávno vyšlé sbírce Nepřítel, přítel, ctitel, milenec, manžel. Ta totiž vypráví o stáří, umírání a láskách, které tomu všemu předcházely.

Dětství, puberta, dospělost, smrt. Tento životní koloběh se alespoň v nástinu objeví v každé povídce sbírky Nepřítel, přítel, ctitel, milenec, manžel. Jednotlivé texty začínají zpravidla dosti konkrétním zasazením do kontextu doby a místa, kde se příběh odehrává. Sledovat hlavní dějovou linku je ale i díky častým vsuvkám v podobě nejrůznějších vzpomínek, citátů a přímých řečí dosti náročné. Většina postav se totiž nachází na konci svého životního příběhu a rekapituluje ho. Čtenář se tak postupně noří do událostí, které ho v minulosti utvářely. Přesto přese všechno postrádají povídky jakýkoli sentimentální nános a spíše se vyznačují lehce sarkastickým nadhledem. Na životy všech postav nahlíží autorka zcela realisticky a racionálně.

Čerstvá laureátka Nobelovy ceny za literaturu Alice Munroová je v pořadí teprve třináctou ženou oceněnou v této kategorii. Povídkám se věnuje, jak ozřejmila i v několika rozhovorech, především z nutnosti. Na delší literární útvary totiž kvůli starostem o rodinu, zejména pak trojici dětí, které si v padesátých letech pořídila se svým prvním manželem Jamesem Munroem neměla jednoduše čas. Pro svůj vybroušený styl je kritiky často přirovnávána k Antonu Pavloviči Čechovovi. Přestože se ve svých dílech zaměřuje na témata ženského světa, označit ji přímo za feministku by bylo zřejmě chybou. „Nepovažuji se za stoupenkyni nějaké konkrétní feministické doktríny. Mým motivem je poukázat na důležitost ženské zkušenosti,“ nechala se před pár lety v jednom rozhovoru.

Hlavní hrdinky nově vydané sbírky se často pohybují v sociálně slabším prostředí nebo z něj vyšly. Dokonalé zachycení zdánlivě všedních dnů a běžných rutinních úkonů postav, spolu se smyslem pro detail, dává Munroová do protikladu s nečekanými událostmi a zvraty v ději odehrávajícími se často až na samém konci textu. Každá žena, jež je součástí této sbírky povídek, potká alespoň jednoho nepřítele, přítele, ctitele, milence nebo manžela. Často se z jednoho muže stávají postupně všichni zmínění. Z přítele v titulní povídce, se stává domnělý ctitel (vše je pouhé korespondenční nedorozumění, vzniklé z drzého žertíku dvou pubertálních děvčat) a později opravdový manžel. Paradoxy, křižující životní dráhy postav nebo samotná hořkost, zůstávající často na konci povídky, dělají z jednotlivých textů výjimečné kusy. Občas autorka sdělí určující, z počátku však zanedbatelný detail už v prvních řádcích textu. Když se k němu na konci jakoby mimochodem vrátí, čtenář má co dělat, aby si rychle vše spojil dohromady.

V povídkách nechybí ani humor. Je ho sice poskrovnu a není příliš okatý, ale o to více si ho lze cenin. Nadhled a přirozenost, se kterou Munroová líčí životy svých postav, dokládá její bystrý pozorovací talent, sociální cítění a vhled do lidského nitra. Stačí ve stručnosti popsat rodinné zázemí ženských hrdinek v povídce Rustikál a velmi rychle začneme chápat, proč si obě ženy počínají právě tak, jako v textu. Na několika málo řádcích se z pouhých náznaků dozvíme více, než z obsáhlého románu.

Hodnocení:

Munroová disponuje jedinečným jazykovým nadáním, které mistrně využívá v poměrně rozsáhlých povídkách, jejichž struktura je takřka detektivní. Z malých střípků a útržkovitých vzpomínek se jí daří složit jednotlivé motivy a osudy postav. Sbírka devíti povídek Nepřítel, přítel, ctitel, milenec, manžel potvrzuje, že si kanadská prozaička Nobelovu cenu za literaturu jednoznačně zaslouží.

Vydavatelství:
Paseka

Rok:
2014

Překlad:
Alena Jindrová- Špilarová

85%

Magdaléna Baumannová