Na rozdíl od Murakamiho předešlých dějově nabitých několikasetstránkových románů má novinka nazvaná Útok na pekárnu ani ne osmdesát stran a obsahuje jenom dvě povídky. Útlá knížečka slavného japonského spisovatele se proto čte jedním dechem.

Murakamiho příběhy byly vždy daleko za hranicí každodennosti. Co autorovi rozhodně nikdy nechybělo, to byla fantazie. Spletitost děje v jeho románech ale někdy přecházela až v překombinovanost. To se o Útoku na pekárnu rozhodně nedá říci. Sbírka naopak příjemně překvapuje svým svižným a jednoduchým stylem. Odlišné jsou i postavy, které z jeho dříve vydaných knih známe coby heroické hrdiny s několika tituly, překypující dokonalostí, inteligencí a znalostí vážné hudby. V právě vydaných povídkách jsou postavy chybující a bližší obyčejným lidem. Je sice pravda, že prodavač pekárny si také libuje ve vážné hudbě, ale čtenář mu to věří a nepůsobí to nijak násilně.

Jsou tu ale i věci, které se nemění. Osmašedesátiletý kjótský rodák se i ve své novince nevyvaroval sklonu metaforizovat a pracovat s absurditou. Jen to dělá čitelněji a čtenáře tak více zasáhne poselství, které mu autor na několik stránkách vzkazuje. V poměrně jednoduchém ději v první povídce o dvou kamarádech, které sužuje tak velký hlad, že se jednoho dne rozhodnou přepadnout s noži v ruce pekárnu, tak může čtenář najít vykreslený obraz dnešní společnosti. Jejich hlad totiž není jen obyčejným hladem, ale „spíše pocit jako když člověk spolkne samotnou prázdnotu vesmíru“. Oba mladí muži odmítají pracovat a jídlo si chtějí získat loupeží. Jejich lačnost by neukojilo ani slitování prodavače, který jim nabídne jídlo zdarma. „Když my se ale právě dali na cestu špatností, víte? A proto nemůžeme od nikoho přijímat žádné laskavosti,“ vysvětlují.

Téma neukojitelného hladu se objevuje také ve druhé povídce Druhý útok na pekárnu, kdy mladí manželé pocítí ve dvě v noci tak velký hlad, že se rozhodnou přepadnout rychlé občerstvení a uloupit třicet hamburgerů. Peníze sice mají, ale jejich motiv spočívá ve zrušení kletby, jenž na mladého muže uvalil prodavač poslouchající Wagnera. Obě povídky spojuje nejen podivné hladovění, ale skrz ně prosakuje kritika japonské bohaté společnosti a autor zdánlivě jednoduchým příběhem nutí čtenáře k zamyšlení, zdali i on nemá v sobě prázdnotu a touhu vymanit se z konzumu, který nám sice nasytí břicha, ale přesto v nás vyvolává pocit nedostatku.

Murakami na několika stránkách dovedl své dílo do dokonalosti nejen příběhem, ale i motivy, které zapadají do celkového poselství knihy. Není například náhoda, že si jako místo k dalšímu přepadení vybral autor právě McDonald’s. V protikladu k tomu stojí symboly svobody v podobě dalších témat, jako jsou moře, ryby či plutí na loďce. Každá věta má v textu své místo a není řečena jen tak, aby zaplácla místo. Sbírka není jen literárním počinem, ale je výsledek spolupráce autora s Kat Menschik, která texty oživila ilustracemi. Německá výtvarnice vytvořila obrazový doprovod už ke dvěma předešlým povídkovým knihám kjótského rodáka, o němž se v poslední době takřka každý rok spekuluje, že by mohl získat Nobelovu cenu za literaturu, Konkrétně šlo o Podivnou knihovnu a Spánek. Stejně jako u nich, i u novinky platí, že její grafiky výrazně zesilují emoce z četby a knihu tak příjemně obohacují a rozvíjejí.

Hodnocení:

Haruki Murakami, kterého známe spíše díky jeho rozsáhlým románům, ukázal, že kvalita rozhodně netkví v kvantitě. V době, kdy vychází grafomanské romány v několika sériích, je docela odvaha pustit se do krátkého útvaru… útvaru, kde není ani slovo navíc, a ke kterému se čtenář bude vracet a hledat v něm další skryté významy.

Vydavatelství:
Odeon

Rok:
2016

Překlad:
Tomáš Jurkovič

85%

Alžběta Bublanová