Již déle jak měsíc probíhá v Museu Kampa v centru Prahy rozsáhlá výstava věnovaná lehce pozapomenuté umělecké skupině známé jako Šmidrové. Přehlídka je to působivá a obohacující, jež se může opřít o několik výrazných děl zejména od Karla Nepraše.

Jeden z hlavních exponátů výstavy doputoval do Prahy relativně nedávno. Po dlouhá desetiletí byl totiž k vidění ve Washingtonu. Oním lákadlem, kvůli kterému se samo o sobě vyplatí do Musea Kampa zajít, je socha Karla Nepraše nazvaná Račte točit. Tu si na počátku 70. let přímo ve výtvarníkově ateliéru vyhlédli manželé Mládkovi, kteří si ji následně od Karla Nepraše i koupili. Račte točit si následně odvezli do Washingtonu, kde se stalo neodmyslitelnou součástí interiéru jejich rezidence. Vzhledem k tomu, že v bytě Mládkových se dveře rozhodně netrhly, měli si ho zde možnost prohlédnout desítky významných umělců, novinářů, státníků i politiků. U příležitosti plánované výstavy se však Meda Mládková rozhodla po čtyřiceti letech rudé kovové monstrum, jak lze Neprašovu práci s jistou nadsázkou nazvat, odvést zpátky do Prahy. „Plastiku jsem se rozhodla věnovat Nadaci, protože chci, aby dílo tohoto mimořádné nadaného sochaře mohla ocenit i česká veřejnost. Socha se tak stane součástí sbírek Musea Kampa a to mě moc těší,” nechala se ještě před vernisáží slyšet paní Meda Mládková…

Expozice je bohužel trochu necitlivě rozdělena do dvou částí. Ta první se nachází v někdejší konírně, zatímco ta druhá je k nalezení v přízemí hlavní budovy. Vzhledem k počtu prezentovaných děl neměli ovšem kurátoři jinou možnost, než dát výstavě právě takovouto podobu. Museum totiž není úplně uzpůsobeno k pořádání větších přehlídek. Umělecká skupina Šmidrové vznikla v 50. letech. Původně šlo o pánský klub složený z umělců, kteří se museli povinně účastnit přednášek vojenské výchovy v Rudolfinu. „Oni se tam strašně nudili, takže začátek šmidřího humoru spatřujeme v momentě, kdy si začali posílat kresby, které si vzájemně doplňovali,“ popisuje vznik volného sdružení kurátorka Petra Patlejchová. Z pánského klubu se Šmidrové stali ovšem až roku 1958, kdy se Karel Nepraš sám od sebe označil za zapisovatele skupiny. Ostatní umělci ho proto z legrace označili za šmidru, tedy figurku policisty z prvorepublikového loutkového divadla. Nepraš se ovšem urazil a tak jeho druhům nezbylo, než se mu omluvit a označit za šmidry i samy sebe. Poté si všichni pořídili drobné dětské šavličky a přejmenovali svůj pánský klub.

Výstava začíná v konírně, kde návštěvníci naleznou krátkou charakteristiku skupiny i děl jednotlivých jejích členů. Byli to právě Šmidrové, kteří jako jedni z prvních zareagovali na nastupující nesvobodu. Pro jejich práce je proto typické jisté odlidštění, používání chladných materiálů jako jsou kovové trubky, či dráty a groteskní pojetí. Díla navíc často balancují na hraně dadaismu, surrealismu a je z nich cítit absurdnost. V konírně jich je možné najít okolo třiceti. Jde převážně o kresby a akvarely z počátečního období skupiny. „Ranou tvorbu na výstavě zastupují zejména drobné vtipné kresbičky a objekty, převážně pocházející ze soukromých sbírek samotných členů skupiny. Následující období zahrnuje počátek šedesátých let spojený s abstraktní strukturální tvorbou, kterou se někteří umělci na čas odvrátili od ironizující grotesky,“ prozradil kurátor výstavy Jiří Machalický. V první části expozice je možné nalézt také několik děl se „šmidří“ tématikou. Mezi ně můžeme řadit Cestu do Šmidřího ráje, nebo Šmidru od Jana Koblasy a Šmidrotón od Karla Nepraše.

 
Zbytek expozice je ukryt v hlavní budově Musea Kampy, kam se diváci musí přesunout přes dvůr galerie. Čeká zde na ně zhruba pět desítek prací, které jsou rozesety po dvou přízemních místnostech. Té vstupní dominuje dvojice děl od Karla Nepraše, zřejmě nejslavnějšího člena Šmidrů. Kromě již zmíněné sochy Račte točit si zde návštěvníci mohou prohlédnout neméně působivou, či možná spíše znepokojivou sochu nazvanou Rodina. Tu tvoří sedm za sebou seřazených kovových postav, které se směrem dozadu zvětšují. Opět jsou vyvedené v sytě červené barvě a jsou reakcí na někdejší totalitu vyžadující od lidí konformnost a poslušnost. Nemalá část expozice je věnována dílům sochaře Jana Koblasy, který ovšem v roce 1958 skupinu Šmidrů opustil. I když její humor mu zůstal dodnes vlastní, jak připomíná kurátor výstavy Jiří Machalický. Pozornost je na Kampě upřena také na asambláže dalšího člena skupiny Bedřicha Dlouhého, jehož práce již ztratily něco ze své původní silné naléhavosti. Z děl Jaroslava Vožniaka zřejmě návštěvníky nejvíce upoutá bezejmenné dílo z roku 1969, v němž suchdolský rodák rozebrat lidské tělo na části jako kdyby šlo o nějaký stroj. Výstava by na Kampě měla být k vidění až do konce ledna nadcházejícího roku.

Hodnocení:

Relativně objevnou expozici přibližující činnost veřejnosti méně známé skupiny Šmidrů lze označit za zdařilou. Jediné co jí je možné vyčíst, je rozdělení na dvě části a možná až přílišné soustředění se na dílo Karla Nepraše a Jana Koblasy a upozadění dalších členů uskupení. Na druhou stranu je to celkem pochopitelné, neboť právě tito dva se ze Šmidrů nejvíce proslavili…

Výstava potrvá od 10. 10. 2015 do 31. 1. 2016

Kde:
Museum Kampa
U Sovových mlýnů 2
118 00 Praha 1 – Malá Strana

Otevřeno:
denně od 10:00 – 18:00

77%

Pavel BestA